Paranormal tým

Před dobou nedávnou jsem se setkal s příspěvkem esoteričky, která upozorňuje a radí lidem, aby se zbavili svého Ega jako něčeho nepotřebného. Zmíněná autorka si zřejmě spletla pojem Ego s Egoističností. Díky jejímu názoru jsem však sepsal tento reakční článek, jenž vás do dané problematiky (pokud máte zájem) hlouběji zasvětí a dovede ke konkrétním závěrům, opřené o níže popsané poznatky.

V následujícím článku se dozvíte propojení a vysvětlení pojmu Ego a duše. A to jak ve významu etymologickém, tak z pohledu vědeckém.

Nejprve však dovolte, abych uvedl důvody tvorby tohoto článku:

V uplynulých dnech jsem se setkal s názorem, kde jistá autorka - esoterička vyjádřila názor, že Ego rovná se zlo. Ego, že do našeho života nepatří. A některé souhlasné reakce s tímto názorem.

Podívejme se tedy na slovo Ego; co znamená? Etymologický pojem tohoto výrazu je z latinského „Já“. Tedy výše uvedený názor esoteričky říká: Nebuďme sami sebou, neboť být sám sebou je špatné. Ego značí jedinečnost každého subjektu. A subjekt od objektu dělí schopnost individuálního prožívání. Vyškrtnutím Ega u subjektu znamená brát člověka jako objekt.

Už Sigmund Freud zjistil, že se naše osobnost skládá ze tří složek: Id, Ego a Superego. Id (z lat. „to“) říká, že lidský život je založen na uspokojování slasti. Je nevědomý a určuje veškeré naše konání. Tedy, že jdeme za tím, co nás evaluuje a vyhýbáme se tomu, co nás může devalvovat.

Ego Freude nevyužil jen k označení „Já“. Ego je dle jeho výzkumů důležitý spojovací činitel mezi Id a Superegem. A Superego značí v překladu „Nadjá“. Jde o protiváhu Id a určije naši touhu jít za ideály. Vystihuje naši vnitřní morálku, která právě kolikrát může jít v rozporu s tím, co Id chce. Například jednou z nejvyšších hodnot Id je zachování vlastního života. Přesto však Jan Palach položil svůj život, protože svoboda společenská měla pro něj větší hodnotu, než svoboda vlastní. Věděl, že nechce žít ve světě, který nebude totožný s politickým směřováním před srpnem 1968.

Ego tedy je v psychice člověka složkou, jíž se řídí principy svědomí, povinnosti a dochází zde k propojování složek Id a Superega.

Teď se možná ptáte, že zde cituji psychologii a zmíněná osoba moudra o špatnosti Ega řečnící je esoterička. Tak dovolte i zde uvést argumenty.

Esoterika není založena na vědeckých výzkumech. Jde o morální přístup reagující na komplikovanost reality, která se neřídí pravidlama racionálního světa (jen z nich čerpá), ale ze subjektivních úvah jedince – ano, tedy i Ega. Esoterika se snaží dokázat, že existuje vyšší dobro. Že dobro bude odměněno a zlo potrestáno. Třeba po smrti. Esoterika by nedokázala přežít, kdyby přijala možnou skutečnost, že i dobro může prohrát a zlo zvítězit.

Můžete mi namítat, že psychologie se nezajímá o duši, ale o lidské chování. Tento argument též mohu vyvrátit.

Etymologický původ psychologie vychází z řeckého psýché. A psýché v řečtině znamená „duše“. Psychologie je tedy vědou o duši. Pokud je váš argument, že psychologie duši nezkoumá, pak vám odpovím, že tomu tak opravdu dříve bylo do cca 50. let 20. století, kdy v psychologii převládal behaviorismus.

Behaviorismus založil na počátku 20. století John Watson. Osoba s tak radikálním objektivismem, že neváhal ve svých pokusech poznamenat dítě celoživotními traumaty, aby dosáhl objektivních výsledků (pokusy s Albertem). Watson nesouhlasil s tím, že by se psychologie měla zabývat vědomím, neboť pouze zaměňuje vědomí s pojmem duše a tedy duše se nemůže objektivně zkoumat. Nastalo tak období nazvané psychologie bez duše. Výzkumy se většinou prováděly laboratorně a omezily člověka pouze na síť chemických reakcí v těle probíhajících. Behaviorismus zaznamenal obrovské a efektivní výsledky na poli vzdělávání (systém odměn a trestů, vštípení, uchování a vybavení si látky), to vše díky paradigmatu: Stimul – Reakce. Behaviorismus byl doménou hlavně amerického kontinentu. K nám se dostala jeho pozdější, upravená verze Neobehaviorismus. Ta do paradigmatu mezi Stimul a Reakci vměstnala ještě Organismus. Ani to ji však nepomohlo od krize, ve které se tehdejší psychologie ocitla a tak toto období se postupně do cca 70 let 20. století z psychologie vytrácí a nahrazuje ho humanitní směřování tohoto oboru. Navrací se pojem vědomí a prožívání; tedy i ve své podstatě pojem duše, jako jedinečnost každého individua. Nicméně psychologické pojetí duše od toho esoterického se diametrálně liší.

Esoterický pojem duše není založen na důkazech, ale na nějakém vyšším řádu, který se snaží do reality světa, která není kolikrát spravedlivá, onu spravedlnost začlenit. Psychologické pojetí duše se zakládá na objektivních empirických výzkumech, které chápou duši samozřejmě ve spojení s fyzickým tělem (takto řečeno pro esotericky smýšlející). Tedy z psychologického hlediska je duše činitel, který se postupně v nás vyvíjí, jak rosteme, dospíváme a pak i zaniká s tím jak stárneme a v jistém slova smyslu se do dětských let i vracíme.

Psychologie jako věda o duši říká, že ego vystihuje jedinečnost naší existence. Co to znamená s výše řečenou teorií paní esoteričky? Tedy, že si spletla pojmy. Dle jejího vyjádření usuzuji, že spíše, než ego myslela Egoističnost. Tedy vztahovačnost (každé dítě je egoistické stejně jako později se k tomuto navrací většina starých lidí). Ovšem ani zde to není tak jednoduché na výklad.

Co znamená Egoističnost? Překládat by jsme to mohli jako sobeckost. Tedy jako sledování vlastního prospěchu a zájmu. Paní esoterička jistě při sdělování svého názoru sledovala své zájmy (poučit ostatní, dám jim myšlenku k přemýšlení). Byla tedy egoistická? Určitě. Je tedy egoističnost špatná? Nikoli. Člověk je tvor, který díky výše zmíněnému poznání a pojmenování Id, Ega a Superega (dneska se již od Superega dle některých psychologů upouští a jeho význam je předáván Egu) bere celý svůj život egovztažně. Tedy jde od situace k situaci, které mají pro jeho život nějaký pozitivní či negativní význam (viz výše zmíněný termín evaluace a devalvace). Rozhoduje se podle toho. Například honba za láskou je egovztažná, protože nám dává jistý pocit vnitřního naplnění (a prosím, nechtějte po mě definici lásky). Jistě podle toho sami poznáte, jak problémové je vidět rozdíl mezi egovztažným a egoistickým. V souladu v tomto nejsou ani všichni psychologové. Snaží se to alespoň řešit tím, že první zmíněný pojem se v drtivé většině vyskytuje v sousloví: egovztažné situace, což ho odlišuje od egoismu.

Pak ještě jeden argument mě napadá s nímž můžete proti tomuto článku přijít. A tím je učení Čtyř dohod od Jaroslava Duška. Původní knihu napsal Don Miguel Ruiz a jde o průvodce moudrostí Toltéků. Toltékové byla civilizace, která prosperovala ve střední Americe v době předkolumbovské. Jejich učení se však dochovalo do dnešních dnů a čtyři dohody (1) Nehřešme slovem. 2) Neberme si nic osobně. 3) Nevytvářejme si žádné domněnky. 4) Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme.) jsou pohledem morálně-náboženským. Vychází z tvrzení, že na počátku byl jeden bůh (a bohyně), který se rozprskl na mnoho kousků. A každý ten kousek je v nás a jde o naší duši. Pokud přijmeme víru v to, že duše po smrti splývá do jednoho celku, pak z toho plyne, že nikdo není individuum a všichni jsme jen kousíčky na sebe navazující. Dle této teorie vycházíme tedy z jedné osoby, jednoho jedince, jednoho božského „Já“. Tedy i jednoho „Ega“.

Jak jsem výše popsal, tato teorie není založena na reálném světě, ale na světě morálně a nábožensky založeném. Opírá se tedy o pravidla na nichž budují své vzdušné chrámy i esoterici.

Mým názorem (a snad nejen mým) je a shrnutím výše řečeného dospívám k závěru, že Ego a duše jedno jsou. Nejdou od sebe oddělit a brát duši bez Ega zbavuje člověka lidskosti. Proto názor o člověku bez Ega považuji dokonce za nebezpečný stejně jako např. tvrzení, že některé národy jsou nadřazenější než jiné.

Poslední otázka na kterou se pokusím odpovědět je: proč toto daná esoterička tvrdí? Jistě na to má nějaké své vlastní egovztažné či egoistické důvody. Ten důvod je zřejmě moralistický. Tito lidé se již tak odtrhly od reality skutečného světa, že morálku vidí tam i kde skutečnost tvrdí opak. Svět je reálné nikoli morální místo (napsal kdysi Machiavelli), a pokud je někde příliš morálky, tam realita mizí v mlze a na svět přicházejí nerozumné a realitu popírající výroky (hovořeno v případě, že nedošlo u dané osoby k záměně Ega s Egoismem a jak je to psáno, tak to bylo i myšleno).

Velice děkuji za vaši pozornost pokud jste ve čtení dospěli až sem. Tento článek neměl za cíl urážet nebo napadat. Jeho cílem bylo poskytnout argumenty, aby jste si sami utvořili o této záležitosti vlastní názor. Neboť nejen chytré, ale i hloupé tvrzení by měli mít své oponenty.

-Autor článku: Ondřej Bezouška