Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyšetřování na hradě Houska (8.-9.4.2014)

 

1b.jpg 2b.jpg 3b.jpg

vtpj-a-paranormal-tym.jpg

Píše se 8. duben roku 2014. Již několik hodin spolu jede v jednom voze sedm lidí k místu, které je snem většiny vyšetřovatelů paranormálních jevů v České republice. Na slavný hrad z poloviny 13. století, se jménem: Houska.

Vyšetřování na hradě Houska (které je dnes spíše zámeckým sídlem, než středověkým hradem) je druhou větší spoluprací dvou týmů: V.T.P.J. vedenou Milanem a Miroslavem Přibylem a Paranormal týmem. Přičemž od vyšetřování v Pacově bude tento výzkum odlišný tím, že na něm bude přítomno více lidí, zapojeno mnohem více techniky a časově proběhne od setmění do svítání.

Krom dvou vyšetřovacích týmů zde bude přítomna i FTV Prima, jenž sama plánuje tři reportáže o tomto vyšetřování. Dvě do večerních zpráv ftv a jednu do pořadu: Očima Josefa Klímy.

 

p1050990.jpg

Historie bez paranormálních jevů
Houska stojí na historicky rušném místě, Ralské pahorkatině na severu Čech, která podle legend v dobách Velké Moravy byla obývána bájným rodem Pšovanů. Ještě před samotným hradem mělo na jeho místě stát hradiště, které nechal v 9. století zbudovat Slavibor otec svaté Ludmily (zdroj: Kosmova kronika).

Toto hradiště mělo nést název podle Slaviborova syna: Housky (nebo Hausseka či Houseka).

Faktická informace zmiňující se o hradu Houska, pochází z roku 1316, kdy je toto sídlo uváděno jako majetek Hynka z Dubé. Zřejmě jde o nejstaršího syna Hynka Berky z Dubé, jemuž je přisuzována stavba tohoto hradu z doby Přemysla Otakara II.

Tuto dataci vzniku hradu může potvrdit i nedaleký Bezděz, jenž je postaven ve stejné stavební huti. Z toho můžeme datovat možný vznik hradu Houska na polovinu 13. století, zřejmě okolo roku 1265.

hrad-houska.jpg

Samotná Houska doznala v průběhu času mnoha změn a inovací. Poté, co se českým královstvím prohnaly husitské boje v 15. století, museli architekti reagovat na novou hrozbu, která přímo ohrožovala existenci hradních komplexů. Tou hrozbou byl střelný prach. Mnoha hradům byla rozšiřována vnější hradební opevnění, která nyní měla vydržet i zásahy dělovými koulemi. Hrady se od té doby jevily ještě větší a mohutnější.

Housku poté odkoupil šlechtický rod Hrzánů z Harasova. Hrzánové v té době byli zřejmě ještě vladyckým rodem (nejnižší šlechtický stupeň) a krátce poté začali celou Housku přestavovat. Do Evropy se v té době dostává renesance. Ta pro mnoho hradů a mezi nimi i Housku znamená konec hradu, jak jej známe. Ještě na konci 16. století nechávají sídlo přestavět na renesanční zámek a v polovině 17. století je zbourána i raně gotická čtverhranná věž.

Po snížení střech v 19. století pak Housku odkupuje Josef Šimonek. Český průmyslník, který v 90. letech 19. století zbohatl na expanzi Škodových podniků do zahraničí. Roku 1924 odkoupil Housku a po rozsáhlých úpravách z ní učinil reprezentační rodinné sídlo.

Během 2. světové války pak Houska fungovala jako skladiště konfiskovaného židovského majetku a v době komunistické ji Spolana Neratovice využívala jako noční sanatorium svých zaměstnanců.

Dnes Houska slouží jako turistická atrakce. Známé je však toto sídlo ze zcela jiných důvodů.

Ač se těžko pro ona temná vyprávění hledají vhodné objektivní zdroje, jisté však je, že Houska za vší tou dnešní krásou skrývá i nejedno tajemství. Výzkum, který se Paranormal tým & V.T.P.J. rozhodl provést šel vstříc těmto záhadám, aby nakoukl pod pokličku mýtů a pokusil se rozplést nitky historek.

Opravdu se na Housce dějí paranormální jevy? Nebo vše má své racionální opodstatnění?

Nestranně a objektivně vstupujeme do slavného sídla. Jen málo míst má tolik děsivých příběhů jako právě Houska. Zažijeme zde v noci něco? Nebo půjde o podobné vyšetřování, jako proběhlo na Christlhofu (Pohádce)?

 

_4087636.jpg

Příprava a první obhlídka
Celkem jedenáct lidí prochází prostorem Housky. Cílem tohoto prvního průzkumu je zmapování terénu, školení o bezpečnosti a samozřejmě i jak emočně působí vyšetřované místo. Z posledního jmenovaného bodu následně reflektujeme, že interiér hradu nepůsobí nijak depresivně ani v místech, která depresivně působit mají (např. sklepení, peklo).

Z této první prohlídky se rozhodlo o příslušném rozmístění techniky. Infrakamery, detektory pohybu, laserové sítě a měřiče EMF nacházejí své uplatnění v předem zvolených lokalitách a zároveň slavná kaple bude mít po celou noc jednoho návštěvníka, reportéra FTV Primy, Jaroslava Mareše.

 

p1060029.jpg

Legenda o kapli na Housce
Právě kaple na Housce patří k jedněm z nejmysterióznějších lokalit. Je zajímavá nejen z historického pohledu, ale má i co záhadologům nabídnout. Objektivně minimálně malbu levoruké (napůl člověka, napůl zvířete) lukostřelkyně, která podle místního průvodce je jedinou malbou svého druhu na světě. Levá ruka ve svém významu totiž neznamená nic pozitivního. Alespoň v době, kdy byla namalována.

Celá kamenná místnost je prostoupena vlhkostí, až na jednu oblast: podlahu, kde má být údajně zazděná průrva vedoucí až do pekla.

Podle legendy do této průrvy před jejím zazděním spustili odsouzence na smrt, aby zjistili, co se vlastně v hlubině nachází. Slíbeno dotyčnému bylo, že trest smrti bude zrušen. Odsouzený se odhodlal spustit do díry a lano ani nestačilo dojít ke svému konci, když se z jámy začalo ozývat úpěnlivé volání. Odsouzeného vytáhli zpět. Všichni byli šokovaní, když vlasy vězně samou hrůzou zbělely. Následně odsouzený do několika dnů skonal.

Nad zmíněnou průrvou byla pak vybudována jakási zátka, nad níž byla postavena kaple, která vstup do pekla měla střežit.

 

p1060023.jpg

Začátek vyšetřování
Pan Jaroslav Mareš je zanechán uvnitř kaple s chůvičkou, my se rozdělujeme do skupinek a po zprovoznění veškeré techniky a vypnutí světel vyrážíme na první obhlídky.

První problémy však na sebe nenechají dlouho čekat. Rychle se nám vybíjí baterie u vysílaček a chůvička v kapli u pana Mareše nepravidelně vynechává zvuk. Jak později zjistíme, bude Houska spíše než nám vyšetřovatelům dávat zabrat technice.

Venku fouká studený vítr, který v hůře izolovaných částech objektu vytváří děsivou meluzínu. Z kuchyně Housky se tu a tam ozývají rachotící zvuky, které ovšem hlavní technik Pavel Charvát racionálně objasňuje. Tyto někdy více, někdy méně hlasité rány způsobuje vypnutá ventilace, s níž si venkovní vítr pohrává. Zavíráme tedy dveře do kuchyně a následně i do všech ostatních místností. Jednak kvůli nahrávání zvuku na diktafon, též však z důvodu, kdyby se nějaké dveře samy otevřely, abychom snáze věděli, že byl vyloučen přirozený původ.

Čas se přehupuje přes půlnoc a my začínáme být zoufalí. Až na problémy s technikou se nám nedaří zažít, vidět, zaznamenat nic paranormálního. Všude panuje klid, dokonce se i vítr venku začíná utišovat.

 

p1060030.jpg

Dochází tedy během krátké porady k rozhodnutí, že se vydám sám do jedné z místností v patře a pokusím se pouze s kamerou, diktafonem, EMF metrem a vysílačkou navázat kontakt s druhou stranou.

Sám v patře sídla kráčím z místnosti do místnosti. Po cestě si otevírám dveře, které následně za sebou zavírám. Procházím salónem s piánem, kde je nainstalovaná laserová past a infrakamera. Uvelebuji se o kus dál v menší, ale temnější světnici. Ta je vybavená jen několika skříněmi a starší sedací soupravou. Na stůl pokládám diktafon, ghostmetr K2 a vysílačku. Zapínám kameru, u níž mi baterie akorát odpočítá čárky po vteřinách a následně se vypne. Zachovávám klid, neboť nejde o nic nečekaného. Místo toho zapínám diktafon a do vysílačky nahlašuji místo svého výzkumu.

Rozhlížím se po místnosti, ovšem nic nadpřirozeného nevidím. Jen temné obrysy nábytku obklopené bílou stěnou. Dveře mám zavřené z každé strany a spojení s týmem zprostředkované skrze vysílačku. Mou pozornost však v tu chvíli zaměstnává příjemný hřejivý pocit na hrudi. Nejde o nic silného, co by extra vyžadovalo moji pozornost, alespoň v tomto momentě. Místo toho se táži na různé otázky, jestli diktafon nahraje možné EVP (Electronic Voice Phenomena).

Tu slyším v dálce blížící se kroky. Dvě osoby stoupají po schodech a míří ke mně. Jasně rozlišuji pár nohou, pod kterými vržou staré parkety.

Po chvíli se ke krokům přidávají i hlasy a já vím, že jde o Milana Přibyla a Michalu Palečkovou. Dveře do místnosti se otevírají a já jsem v šoku, proč tu vlastně jsou.

„Jsi v pohodě?“ ptá se mě Milan.
„Jsem, proč jste sem tak rychle přišli? Jsem tu jen pár minut,“ odpovídám.
„Slyšeli jsme, jak voláš něco do vysílačky, ale přerušilo se to.“

Milan si následně onu vysílačku bere a zjišťuje, že nová baterie v ní se zcela vybila.

Krátce na to se k nám přidává i Pavel a po chvilkovém pokusu o komunikaci se přesouváme do místnosti s globusem, jenž je na opačné straně, než místnost s pianem.

Vcelku velká místnost s barem, vybavená nábytkem připomíná éru 18.-19. století. Právě zde se odehraje několik zajímavostí, nad nimiž dodnes spekulujeme.

 

p1060074.jpg

Výzkum v místnosti s glóbem
Už při našem příchodu naši pozornost upoutávají jedny otevřené dveře. V celém domě (jak výše píši) jsme jednotlivé místnosti uzavřeli, abychom měli objektivnější výsledky z výzkumu i přehled o tom, jestli nedojde k těmto jevům.

Zkoumáme dveře a za nimi chodbu, která vede na balkón a do menší místnosti s otvorem ve zdi. A právě tento otvor spolu s nedovřenými dveřmi nám dává odpověď na to, co se událo. Průvan skrz otvor měl dostatečnou sílu k tomu, aby nedovřené dveře otevřel. Zkoušíme dát dveře do původní pozice a chvíli čekáme. Netrvá to ani dvě minuty a dveře se sami otevírají.

Setrváváme ještě nějaký čas v této místnosti. Natáčím si nějaké záběry pro dokument a zrovna přenastavuji stativ do jiné pozice, když tu náhle kolega Milan Přibyl zpozorní a ukazuje na křišťálový lustr nade mnou. Několik jeho skleněných ozdob se houpe a cinká o sebe. Všichni, co jsme v tu chvíli uvnitř byli, můžeme jejich pohyb potvrdit. Stejně tak můžeme potvrdit, že je nemohl rozhýbat průvan, neboť výše zmíněné dveře byly v tu dobu zavřené.

 

p1060072.jpg

Celou tuto záhadu se snažíme racionálně objasnit. V úvahu připadá pouze náš lidský prvek. Jediný v dosahu lustru jsem byl já, když jsem pod ním procházel a upravoval stativ. Je tedy možné, že jsem stativem o něj zavadil? Osobně o ničem takovém nevím. Odpověď na tuto otázku nám má dát zvukový záznam z diktafonu, který po celou dobu nahrával. Pokud došlo ke kontaktu stativu s lustrem, musel to zaznamenat. Jaké je ovšem překvapení, když na záznamu jde slyšet akorát Milanův hlas upozorňující na daný zvuk u lustru. Záhada se tímto ještě více prohlubuje. Zvuk nárazu ozdob byl slyšitelný jako když si drobné mince sypete z jedné dlaně do druhé. Přesto jej diktafon nezaznamenal, ač ho využíváme pro nahrání hlasů, jenž uchem nejsou slyšitelné (tedy EVP). Z tohoto důvodu tento jev zůstává nevysvětlen.

Tento úkaz vyvolal zajímavé reakce u Michaly Palečkové, jenž v té době seděla u stolu. Později své pocity popsala následovně:
„Začalo mě mrazit na zádech a od zad pak po celém těle. V žaludku se mi ozvala tupá bolest a měla jsem pocity na zvracení.“

Těžko říci jestli tyto pocity souvisejí s možnou paranormální aktivitou nebo jsou jen důsledkem nastalé situace. Každopádně po odchodu z místnosti se Michale na čerstvém vzduchu ulevuje.

Ostatní týmy jsou rozesety po budově. Jeden je ve vybudované centrále, kde vysílačkami komunikuje se dvěma týmy v zámeckém komplexu. Jedním z nich jsme my a druhý tým tvoří dámská čtveřice, jenž zkoumá přízemí Housky.

Po odchodu z místnosti s glóbem se všichni dohromady setkáváme a společně si poskytujeme informace o dalším průběhu výzkumu.

 

072.jpg

Popálenina
Při začátku další části vyšetřování příjemné teplo na hrudi nahrazuje nepříjemné svědění. Dívám se tedy na danou oblast pod tričkem a všímám si ohraničené a vodou zalité popáleniny. Vůbec nebolí, nepálí, jen svědí. V soukromí s touto informací konfrontuji kolegu Milana. Okamžitě vylučujeme alergickou reakci, neboť nikdy předtím jsem takovou alergií netrpěl a dané tričko jsem již měl na sobě při jiných výzkumech. Bez racionálního vysvětlení tedy danou popáleninu fotografujeme a pokračujeme ve výzkumu.

 

ondrejovo-vyrazka.jpg

Třetí hodina ranní
Následující dění přesně popisuje kamerový záznam. Já, Pavel a Milan se po událostech v místnosti s glóbem rozhodujeme přemístit kameru ze sálu s piánem. Vyrážíme daným směrem, když tu po otevření prvních dveří Pavel i Milan strnou; jasně prý slyšeli ženský hlas. Má maličkost se v tu chvíli plně věnuje natáčení na kameru a mé uši nic nezaznamenávají. V rychlosti se pokoušíme zopakovat naše poslední pohyby, ale daný hlas či zvuk se neopakuje. Směřujeme tedy dále skrz jednotlivé místnosti. První otevírá dveře Milan a poslední je za sebou zavírá Pavel. Tu se však ozývá zvuk melodie. Okamžitě ve mně trne, neboť jde jistě o zvuk mobilu, který má být vypnutý či nastavený na letadlový režim. Pavel, majitel daného mobilu trne též, neboť jsou přesně tři hodiny ráno a jemu se z neznámých příčin aktivoval budík, který na daný čas nenastavoval.

Snažíme se toto vysvětlit vtípkem někoho z nás, ale jak později zjišťujeme, nikdo jiný se Pavlova mobilu ani nedotkl. Jak se tedy budík přenastavil ze sedmé hodiny na třetí a aktivoval, nedokážeme vysvětlit.

Přibližně v podobnou dobu se panu reportéru Marešovi uvnitř kaple vybíjí monitoring tepu, který má k sobě připevněný a též i vysílačky. Zároveň tu a tam slýchá silnější či slabší údery do kamenné podlahy kaple.

Legenda o strašení o třetí hodině ranní
Lid odpradávna přitahovaly tajemné a strašidelné příběhy. A o samotném strašení vznikaly a vznikají celé řady legend. Jednou z nich je také specifické strašení, které se má odehrávat ve tři hodiny ráno. S touto legendou jsem se prvně setkal a byl s ní konfrontován u samotných teologů.

Podle ní se strašení ve tři hodiny ráno může odlišovat od ostatního strašení, jak svou intenzitou, tak mírou nebezpečnosti. Nejde totiž v tomto čase jen o údajné strašení duchů. Třetí hodina ranní je specifická i tím, že jsou aktivní nelidské entity, démoni. Ty podle pověry se takto vysmívají svaté Trojici (Otec, Syn a Duch svatý).

Objektivně jsme tuto teorii nebyli schopni potvrdit. V její částečný fakt však může sloužit naše zkušenost a rozhovory s lidmi, co zažili něco paranormálního. Pravdou je, že 30 až 40% těch, co zažili paranormální jev a svěřili se nám, přímo či nepřímo se zmínili o tom, že k němu došlo ve tři či krátce po třetí hodině ranní. A většinou šlo v tomto o jevy silnějšího fyzického rázu (pohyb předmětů, fyzické ublížení – poškrábání, apod.), jenž dotyčné probudilo ze spánku.

Nemůžeme na základě tohoto říci, že jde o aktivitu démonickou, neboť ani nemáme objektivní důkazy k paranormální aktivitě lidské. Můžeme jen v tomto bodě sdělit, že tato hodina je (co se nadpřirozených jevů týče) zajímavá. 

 

p1060011.jpg

Svítání
Slunce svými prvními paprsky ozařuje okna hradu Housky a my po celonočním výzkumu okolo šesté hodiny ranní balíme věci.

Všechny přístroje odpojujeme a zabalujeme. I přesto nás čeká několik nemilých překvapení, které jen podtrhují technické problémy, jenž nemají v historii našeho vyšetřování obdoby. Infrakamery zaznamenávaly dění v několika místnostech Housky. Ovšem čtrnáct hodin materiálu z celé noci se neuložilo na disk, nebo došlo při zápisu k jeho fatálnímu poškození. Nezbývá nám, než se s touto smutnou zprávou vyrovnat a zbylé materiály odvést k analýze.

S díkem se loučíme se štábem FTV Primy (která později uveřejnila tři reportáže z tohoto vyšetřování) bez níž bychom se na toto místo nedostali a vyrážíme do našich domovů, vstříc odpočinku a následné analýze.

Ještě ten den, kdy jsme opustili Housku, popálenina na mé hrudi beze stopy zmizela. A tím dala pomyslnou třešničku na dort k záhadám, kterých jsme byli na tomto místě svědkem.

 

p1050997.jpg

Analýza
Ač jsme na Housce o velké množství materiálu přišli, stále nám značné množství k analýze zbylo. Ta probíhala v několika týdnech a
zvláště na EVP byla úspěšná. S jednou napevno ukotvenou kamerou bylo záhadně pohnuto v době, kdy v místnosti nikdo nebyl. V kapli, kde spal reportér, přístroje zaznamenaly dvě hlasité rány. A pokud kožní projev u mé osoby a kolegovo poškrábání ruky (všiml si toho až po příjezdu domů) nemá racionálního vysvětlení, stojí za to uvažovat, jestli nejde o možný projev paranormální.

 

poskrabani.jpg

Závěr
Ať na paranormální jevy věříme či ne, musíme si přiznat, že svět kolem nás je komplikovaným reálným útvarem. Ne všemu v něm dokážeme i s dnešní technologií porozumět, stejně tak ne vše si stále dokážeme vysvětlit.

V noci z 8. na 9. dubna 2014 jsme provedli výzkum paranormálních jevů a zachytili zajímavé úkazy. Tyto úkazy si nedokážeme racionálně vysvětlit. A proto je uchováváme pro další budoucí vyšetřovatele – vědce, kteří buď dokáží přijít s racionálním vysvětlením, nebo s úplně novými, podloženými teoriemi, které prokáží původ toho, co bylo zaznamenáno a tedy dát přesný název tomu, co nyní považujeme za paranormální jev.

 

p1060018.jpg

Výsledek vyšetřování
Paranormální aktivita na přístrojích zaznamenána. Paranormální aktivita zde může mít fyzické dopady na zdraví jedince.

* * *

Autor článku: Ondřej Bezouška
Korekce: Laďka Stará

Členové vyšetřovacích týmů V.T.P.J & Paranormal tým.
Bezouška Ondřej
Charvát Pavel
Charvátová Jana
Palečková Michala
Přibyl Milan
Přibyl Miroslav
Rudošová Eva
Říhová Věra
Stará Laďka 

Členové FTV Prima
Baštecký Stanislav
Mareš Jaroslav

 

ZPĚT NA HLAVNÍ MENU

 

Náhledy fotografií ze složky Hrad Houska (8.-9.4.2014)