Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záhadologický výzkum: Pacovský hřbitov 2017

 1b.jpg 2b.jpg 3b.jpg

dsc06528.jpg

Tento článek vás seznámí s výzkumem paranormálních jevů, který učinil spolek Paranormal tým z.s. z 9. na 10. června 2017 ve složení: Ondřej Bezouška, Kateřina Běhanová, Kamil Valeška, Michala Valešková a Pavel Mička. Výzkum probíhal od 23:00 hodin 9.7.2017 do 4:00 hodin ráno 10.7.2017.

Spolek Paranormal tým z.s. již na tomto místě jednou zkoumal. A to v roce 2013, kdy zde prováděl esoterické vyšetřování. Nyní se však zaměří na validní data skrze něž budou složeny závěry pro tento případ.

Ještě než se k samotnému průběhu výzkumu dostaneme, sdělme si něco k historii Pacovského hřbitova Německých válečných zajatců. Tedy místu - oplocenému palouku - s několika náhrobními kameny, kamennou cestičkou a třímetrovým dřevěným křížem u něhož jsou položeny žulové desky se jmény všech, co jsou zde v hromadných hrobech pochováni.

 img_2702.jpg

1. HISTORIE

Roku 1945 je Evropa v troskách. Třetí říše padla a na osvobozených územích se pomalu znovu zavádí vláda práva.

Protektorát Čechy a Morava zaniká a na jeho místě se navrací předválečné hranice Československa bez Podkarpatské rusy.

Mimo Čechoslováků se však na našem území nachází mnoho německých vojáků, kteří se snažili před Rudou armádou uprchnout na západ. Šedesát tisíc z nich je deportováno k městu Pacov, kde se buduje velký zajatecký tábor. Zde tito lidé žijí, pracují, pomáhají si a například zakládají i vlastní pekárnu.

Tento velký počet osob na malém prostoru samozřejmě znamenal i značné zdravotní riziko. Nedostatečná hygiena, slabá zdravotní péče. To vše vyvrcholilo jediným možným problémem. Epidemií tyfu, který se táborem začal šířit údajně skrze infikovanou vodu.

k2.jpg

Tyfus přenáší bakterie Salmonella typhi, která se vyskytuje pouze u lidí a vylučuje se stolicí nebo močí.

Na základě lékařských poznámek o průběhu nemoci tak můžeme celkem detailně rekonstruovat, co nakažení vojáci prožívali a na co nejčastěji umírali.

Osm až čtrnáct dní od nakažení začali mít německý váleční zajatci první problémy. Dostavily se u nich horečky v rozmezí mezi 39 až 40°C.

Spolu s vysokou teplotou začaly u postižených problémy s vyprazdňováním - zácpou. Jejich tep se zpomalil a na břiše vyskákaly pro tyfus typické zarudlé skvrny.

Ve druhé fázi po zácpách začaly postižené sužovat naopak kašovité průjmy. Ty byly při horším průběhu natolik závažné, že začalo při nich střevo krvácet. Ve výjimečných případech to mohlo zajít až k protržení střevní stěny a kontaminace krve exkrementy, což znamenalo jistou smrt.

Nejčastější příčina smrti na Tyfus je šíření této bakterie krví. To způsobí u pacientů rozšíření nemoci do dalších orgánů. To může zapříčinit zánět mozkových blan, žlučníku, plic nebo jater, což  může vést k jejich selhání.[i]

Právě díky těmto komplikacím na tomto místě zahynulo 284 německých válečných zajatců.

Ti byli poté pohřbeni do hromadných hrobů v místě, kde provedeme naše měření.

Říká se, že i dnes na některých místech je zakázáno pít místní vodu, neboť i po desítkách let může být nositelem tohoto nebezpečného viru.

 

k10.jpg

 

2. ČERVEN 2017

O 73 let později se 9. června 2017 vydáváme na místo, kde se náš Paranormal tým z.s. před čtyřmi roky zrodil. Místo, kde jsme zachytili zajímavé EVP a již jednou probděli letní noc.

Nyní ve zcela jiném složení vítáme slavný pacovský hřbitov, který jakoby zamrzl v čase. Vše je zde takové jako při našem prvním vyšetřování. Dřevěný poutač dál informuje veřejnost o hřbitově. U silnice se i dnes povaluje zrezlý odpadkový koš a palouk je stále obehnán tím samým nalakovaným dřevem, které si zatím odolává zubu času.

k19.jpg

Je zhruba pět hodin odpoledne, takže máme spoustu času na natočení denních materiálů do dokumentu. A právě během této doby přijíždí i ostatní členové tohoto výzkumu. Mimo mě a Kateřiny Běhanové vítáme mezi námi Kamila Valešku a Michalu Valeškovou. Pár, který se o několik týdnů později stane členem spolku Paranormal tým z.s.

Poslední doráží Pavel Mička jako nestranný pozorovatel. Společně se poté vydáváme do lesa hledat bývalé vojenské objekty, na které jsme před čtyřmi lety též narazili a prováděli v nich vyšetřování.

Po hodinovém bloudění, při kterém si Ondřej Bezouška pětkrát vzpomene na správnou cestu, se dostáváme ke garážím, které jsou dnes již obehnané plotem a uzavřené. Svůj letní spánek v nich dlí sněžný pluh a další stroje, které nejsou momentálně k užitku.

Tím se nám dělá jasno ohledně celého výzkumu. Scénář z roku 2013 již nemůžeme následovat a místo toho se budeme soustředit na samotný hřbitov.

Přicházíme na něj, rozmisťujeme techniku a v jedenáct hodin v noci zahajujeme vyšetřování.

 p1010035.jpg

3. PRVNÍ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ, 23:00 hodin

První fáze vyšetřování nám zabírá nejkratší časový úsek. Jejím cílem je zmonitorovat přirozené elektromagnetické pole v běžných podmínkách.

Obcházíme tak opakovaně celý hřbitov a měříme zaznamenané hodnoty. Nad hlavami se nám zatím prohánějí netopýři a koruny stromů se mírně naklánějí v pomalu sílícím větru.

Z hodnot, které naměřuje Mel metr a K2 metr, což jsou dva přístroje detekující energetické změny v elektromagnetickém poli, usuzujeme, že výchylky okolo 0,6 MilliGauss značí přirozené výkyvy v elektromagnetickém poli a tudíž se zde nic záhadného nemá logicky odehrávat.

S těmito závěry také přistupujeme k následující fázi vyšetřování.

 

img_2736.jpg

 

4. DRUHÁ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ, 0:00 hodin

Je něco málo po půlnoci, když začíná druhá fáze výzkumu. Všichni přítomní, vybavení různorodou technikou od měřičů EMF pole, přes kamery, teploměry až po zvukové rekordéry, nyní zkouší skrze české, anglické nebo německé otázky zaznamenat možné inteligentní projevy skrze změny v elektromagnetickém poli v přesně řečených časových intervalech.

img_2768.jpg

"Je tady někdo s námi?" ptá se Kamil ve středu hřbitova.

"Je tu někdo, kdy by si tu s námi chtěl popovídat? Pozdravit nás. Sdělit nějakému příbuznému vzkaz?" přidává se Katka.

Pavel Mička s K2 měřičem elektromagnetického pole nezaznamenává žádné výrazné výkyvy nad 1,5 MilliGauss.

Ani fotografie nám nezobrazují nic záhadologického, co by šlo konkretizovat na možný paranormální jev.

Na hřbitově panuje pohoda a klid.

Blíží se první hodina ranní a v dálce vidíme záblesky. Od jihozápadu se blíží bouřka. Studený vánek postupně sílí a my pomalu finišujeme s druhou fází výzkumu.

Ani čeština, ani němčina nám nepřináší žádné konkrétní odezvy. Po subjektivní stránce je tu klid a zvukové a obrazové záznamy teprve budeme detailně vyhodnocovat.

Okolo půl druhé začíná pršet. Bouřka je nad námi. Okolo našich aut padají větrem shozené větve z jehličnatých stromů. Do střechy vozů bubnuje déšť a tu a tam se příroda rozsvítí bleskem a poté otřese následným hromem.

My čekáme v bezpečí auta a připravujeme se na poslední fázi vyšetřování, která přijde ve tři hodiny ráno.

 img_2693.jpg

5. TŘETÍ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ, 3:00  ráno

Bouřka se přes nás přehnala a zůstalo po ní jen mokro a naprosté ticho. Ani zvířata v lese se neprocházejí. Hmyz přestal bzučet a ptáci nevydávají jedinou hlásku. Jen kapot vody z korun stromů naznačuje, že jsme kdesi venku a ne v místnosti uzavřeného domu.

img_2700.jpg

Poslední fáze výzkumu bude ve znamení samoty. Pavel Mička, Michala Valešková a Ondřej Bezouška nyní nastavují kameru na třímetrový kříž u okraje palouku. Právě předním budou stát a v samotě hřbitova pokládat otázky, zda se něco stane.

První o samotě zůstává Pavel Mička. Ten volí jednoduchý postup. Během své čtvrthodiny zde pokládá základní otázky, které vyplňuje o své subjektivní pozorování a pocity, které z toho místa má. A ty jsou naprosto klidné. Přiznává sice, že samota na tomto palouku je větší adrenalin, než trávit zde noc ve skupině, ale nic záhadného nezaznamenává.

Jako druhá čelí samotě Michala Valešková. Její strategie je po čtvrt hodinu odlišná... maximální tichost a minimum otázek. Jazykově zůstává u českého jazyka, stejně jako Pavel, více ale spoléhá na přirozené podmínky noci.

Jako poslední předstupuje před kameru Ondřej Bezouška. Jeho technika pro výzkum "sám ve tmě" spočívá v pokládání českých, anglických i německých otázek. To vše ve snaze nejen zareagovat pomocí elektromagnetického pole, ale i údery do dřevěného kříže, na plot, zadupáním či požádání o fyzické napadení vyšetřovatele.

Nicméně žádné projevy se nedostavují. A tak Paranormal tým balí svou techniku a s přibývajícím světlem si dává chvilkový oddech a poté odjíždí na svou centrálu provést detailní analýzu.

 img_20170610_035117.jpg

6. VYHODNOCENÍ

Dle rozborů provedené v následujících měsících po vyšetřování na Pacovském hřbitově, docházíme k závěru, že z pohledu elektromagnetických anomálií zaznamenaných na přístroje Mel metr či K2 se zde za dobu našeho vyšetřování nic mimořádného nestalo.

Nic paranormálního se za noc z 10. na 11. června 2017 neodehrálo ani z pohledu kamery či fotoaparátu. Stejně jako v roce 2013.

Ovšem diktafon přece jen jednu zajímavost zaznamenal. Hlas ve chvíli druhé fáze vyšetřování, který se ozývá po Ondřejově otázce: "Wie heißt du?". Jasně je tam ve chvíli Káti reakce, že jí zakručelo v žaludku slyšet i jasný mužský hlas s jednou jedinou hláskou: "Nein!"

 p1010032.jpg

7. ZÁVĚR

Ač noc na Pacovském hřbitově německých válečných zajatců byla ve znamení klidu, podařilo se nám zde potvrdit podobné anomálie jako v roce 2013. Tedy úspěšně zaznamenané EVP.

Nicméně říci, že tento hřbitov je strašidelným místem je určitě chybné. Pacovský hřbitov z Druhé světové války rozhodně nijak děsivý není. Právě naopak, je to místo klidu a odpočinku, kde strach své místo nemá a nebýt techniky, kterou jsme použili, žádné objektivní nebo subjektivní důkazy pro paranormální aktivitu bychom zde nenašly.

A tím také tento výzkum uzavíráme. Pacovský hřbitov německých válečných zajatců je lokalitou, kde můžete zaznamenat energetické anomálie typu fenoménu elektronického hlasu. Rozhodně ale nejde o místo, kde by lidem hrozilo nebezpečí, či zde vládl strach.



[i] autor neznámý, Tyfus, anamneza.cz, online: <http://www.anamneza.cz/nemoc/Tyfus-Tyfus-typhus-abdominalis--122>