Vyšetřování paranormálních jevů č. 22 | statek Christlhof - Pohádka
Málo míst bylo pro náš spolek tak důležitých, jako proslulý statek Pohádka. Právě zde jsme v roce 2013 provedli náš třetí výzkum. A na něm si vyzkoušeli, že čistě objektivní postupy jsou cestou, po níž se můžeme dát.
Šlo o časy, kdy náš spolek tvořili pouze dva členové: Ondřej Bezouška a Aima Mindlová. A samotný Paranormal tým ještě neoplýval svým typickým kruhovým logem a jasnou metodikou práce. Plácali jsme se mezi esoterikou a skeptičtěji pojatým vyšetřováním. Možná se budete divit, ale šlo o jedny z nejsvobodnějších výzkumů, protože jsme nebyli spoutáni realitou. Přístroje jsme používali nad rámec jejich doporučení. Reakce měřičů abstraktně domýšleli a vytvářeli tak nejdivočejší příběhy o tom, co se na tom a onom místě mohlo odehrát.
Statek Pohádka byl pro nás nový v tom, že jsme vůbec poprvé k výzkumu přistupovali objektivně. Od místních jsme získali řadu informací k Roubalovi i k Pangerlům. A tyto všechny střípky pak publikovali v objemném článku. Video ale nikdy nevzniklo. Už tehdy jsem věděl, že se z tohoto důvodu k Pohádce vrátím a svůj rest napravím. A též jsem věděl, že to bude velký dokument, který překročí hranici nočního vyšetřování a nabídne lidem jasné odpovědi.
Teď udělejme střih do roku 2019. V tomto posledním zdravém roce, než se svět propadl do pandemie, se náš tým vrátil na tento statek. Letitě zkušený, s jasnou metodikou, cílem i technikou.
Členové výzkumu z 12.-13.7.2019:
Za Paranormal tým z.s.
Michala Valešková – vedoucí výzkumu a bezpečnosti
Ondřej Bezouška – dokumentarista
Kamil Valeška – technik
Pavel Mička – vyšetřovatel
Nestraní pozorovatelé:
Jan Jelínek
Petr Sousedík
Statek Pohádka jsme našli v podobném stavu, jako v roce 2013. Zmizely akorát sloupy elektrického vedení, které majitelé pozemku nechali strhnout, aby mohli bez omezení obdělávat okolní pole. To je taky to jediné, o které se zde někdo stará.
Zdi pohádky byly pokryty novou vrstvou nápisů a rytin. Řada lidí se tu zvěčňuje, jakoby dobili Mount Everest. Interiéry jsou holé, ale kusy postelí a starého nábytku se povalují na různých místech.
Základnu si děláme v prasečím chlívku. Míša prochází stavení a upozorňuje všechny na nebezpečná místa, kam platí zákaz vstupu.
Ondřej Bezouška zatím na poli nachází místo, které je výrazně chladnější, než okolní vzduch (o cca 5°C). Nejde o žádný paranormální jev, ale o jev racionální. Místní půda je nasáklá vodou. A její teplota na některých místech takto citelně ochlazuje blízké ovzduší.
Ondřej dále zjišťuje první negativní zprávu. Na Šumavu se od Plzně blíží silná bouře. A statek Christlhof má zasáhnout okolo desáté hodiny večer, zrovna když má probíhat první fáze vyšetřování. Z toho důvodu celý koncept našeho výzkumu musíme překopat.
V běžných podmínkách, má naše zkoumání paranormálních jevů, tři po sobě jdoucí fáze (nazýváme je 3I):
- Fáze Informativní – zjišťujeme běžné hodnoty ve zkoumané lokalitě. Jak se zde chová elektromagnetismus, teploty, vítr. Prostě normální stav, jaký tu vládne.
- Fáze Intervenční – našim výzkumem se pokoušíme hodnoty naměřené v první fází, abnormálně vychýlit.
- Fáze Izolační – na zkoumané lokalitě zkoušíme i psychologický element výzkumu, tedy jedince - subjekt o samotě. V podstatě jde o rekonstrukci podmínek, za nichž někdo něco zažil.
PRVNÍ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ
Běžně je první fáze vyšetřování informativní. To platí i tentokrát, s tím rozdílem, že do ní zakomponováváme i fázi intervenční, neb bouře zásadně změní podmínky výzkumu.
Během této doby zaznamenává nestranný pozorovatel: Jan Jelínek, že v tzv. prázdné místnosti (jak ji nazval Ivan Roubal ve své poznámce), mu přístroj měřící elektromagnetismus vyskočil až do červených hodnot. Tato abnormalita bohužel není podložena kamerovým záběrem a navíc se již nezopakovala. Čímž ji nemůžeme potvrdit validními daty.
Dle měření v této části výzkumu, celý Christlhof před bouří i během ní nevykazoval žádné podivné hodnoty, které by upoutaly naši pozornost. V MilliGaussech je statek na hodnotě okolo jedné, což nepředstavuje žádné riziko ani zdravotní problém.
Elektronika navíc běží jak má a my s ní nemáme žádné komplikace.
Proč zmiňuji právě elektroniku? Neb je to jedna z věcí, která tu má mít vysokou poruchovost. Pamatuji si na pořad České televize, věnující se záhadám a tajemnu, kde v epizodě o Christlhofu hovořil kameraman, kterému se zde měly rozbít švýcarské hodinky.
Fakta o Roubalovi
Statek Christlhof by nebyl tak slavný, nebýt usvědčeného sériového vraha: Ivana Roubala. O něm jsme se bohatě rozepsali ve článku před několika lety. I přesto jsme o jeho osobě nalezli řadu dalších informací.
Předně zmiňme, že Ivan Roubal statek Pohádka načerno neokupoval, ale pronajal si ho. Doté doby vedl řádný život. Chov jelenů mu tu sice nedovolili, ale to si vynahradil chovem Vietnamských vepřů, koní a slepic.
Je pro následující řádky důležité zmínit, v jakém stavu Pohádka byla, když na ní Roubal přišel. Její nejslavnější roky byly už dávno pryč. Interiér doznal různých stavebních úprav. Zmizela pec, světnice byla rozdělena zdí pro kuchyni a vnitřní vstup do chlívku byl zazděn. Christlhof byl sice v tu dobu dávno elektrifikován, ale proud tu nefungoval. Roubal tuto komplikaci řešil baterií z autobusu, kterou jezdíval dobíjet ke kovářovi, aby mu následně několik dní fungovala elektronika. Čímž spojení se světem udržoval. Měl sice starou televizi, ale používal ji minimálně a nejraději si pouštěl rádio.
Každé jeho ráno začínalo jakýmsi rituálem, kdy během ranního konání potřeby kontroloval oknem na záchodě úroveň venkovního „smogu“ (jak píše sám Roubal), a teprve poté šel vykonávat další své povinnosti.
Z jeho ručního nákresu Christlhofu (přikládáme v příloze) je až zarážející, kolik měl na Pohádce postelí. Jedno kanape, čtyři postele a jedno letiště. Přičemž se traduje, že na Pohádce žil sám. Jenže to není úplně pravda. Po všeobecné amnestii Václava Havla z roku 1990, chodili vypomáhat na Christlhof někteří propuštění vězni. Čímž se nám osoba Roubala konečně propojuje se zločineckým prostředím. Navíc víme, že Pohádku Roubal často opouštěl, takže se o jeho zvířata musel někdo postarat. Sám zvažoval, že si najde družku a z Ruska si k sobě na Christlhof opravdu jednu známost pozval. Jmenovala se Nataša a slíben jí byl krásný pohádkový život na opuštěné usedlosti.
Jenže po příjezdu na místo Nataša zjistila, že tu život tak pohádkový není. Christlhof už v té době byl v rozkladu. Vidina krásného života vzala za své. S Roubalem se odcizila, ale naopak si našla oporu u Františka H., což byl místní podnikatel, který na Klatovsku vlastnil pilu. V podstatě bychom mohli říci, že šlo o Roubalova přítele.
Jakmile se Nataša rozhodla odstěhovat k Františkovi, veškeré přátelské vazby ze strany Roubala, skončily. Z budoucího vrahova konání víme, že byl silně egocentrický, až narcistní. Právě to se zřejmě projevilo v jeho dalším rozhodnutí. Někde v blízkosti Christlhofu, či přímo na něm, oba zabil. Těla se nikdy nenašla.
Při vyšetřování jejich zmizení, Roubal policii ukazuje údajný Františkův dopis, v němž stojí, že s Natašou natrvalo odjíždějí do Německa. Jenže s Františkovo osobním majetkem operuje, jakoby si ho už nikdy neměl vyzvednout. Rozprodává ho, jiný využívá jako svůj vlastní (například automobil). Vzorce chování, které později zopakuje u svých ostatních obětí.
DRUHÁ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ
Déšť dopadá skrze díry ve střeše, do interiéru domu. Mezi spáry a prasklinami ve zdech kape voda. Kdepak, Christlhof už ani vodu nezadrží. Pět let a další části domu se zřítí.
Z kdysi útulného statku je čím dál tím větší ruina.
Díry v zemi, které tu vykopali v devadesátých letech policisté (když hledali těla Nataši a Františka) se plní vodou. Temnou noc ozařují blesky, které po pár vteřinách doprovází hrom. Pravá šumavská bouře.
Přístroje ale v interiéru Pohádky abnormality v elektromagnetickém poli, neregistrují. Naopak, vykazují stejné hodnoty jako před bouří. Dobrá zpráva, neb blesky nemají na jejich fungování vliv. Vyšetřování tedy může probíhat dále.
Nyní se soustředíme na půdní prostory. I zde panuje klid. Okolo našich hlav prolétávají netopýři a po zemi se prohání myši, kterým se to tu stalo domovem.
Teploty vykazují konstantní hodnotu. Kamera dokumentuje veškeré dění bez jakéhokoli přerušení. Mobilní telefony máme vypnuté. A právě v tento poklidný moment, začne EMF metr K2 reagovat na náhlou abnormalitu v elektromagnetickém poli. Rozzáří se do hodnot nad 20 milliGauss a zase poklesne zpět. Vše trvá jen pár vteřin. Celý incident se snažíme dále analyzovat, ale je tak náhlý a krátký, že těžko mu můžeme připisovat nějakou důležitou hodnotu. Přesto jde o zajímavost, kterou je hodno zaznamenat. Během noci těchto náhlých reakcí napočítáme tři. U všech byl přitom přítomen i náš host: Jan Jelínek. Přesto u sebe nemá zapnuté žádné zařízení, které by na vzdálenost půl až dva metry, dokázalo tak silně ovlivnit elektromagnetické pole.
Zároveň se snažíme analyzovat zvukovou stopu během vyšetřování. Ovšem zrovna na ni má bouře negativní vliv, neb pro ruch deště a bouře, není co analyzovat.
Fakta o čarodějnici
Je trefné, že zrovna za bouře vyšetřujeme možné paranormální jevy, protože některé legendy tvrdí, že za podobné bouře, zde dav strážovských ulynčoval místní čarodějnici. Ženu, která měla mít na svědomí obrovský požár obce Strážov, z 12. května 1828.
Pověst říká, že byla zahnaná k místnímu starému stromu, kde ji dav lynčujících ukamenoval. S posledním výdechem pak pronesla kletbu, kde nikoli občanům vyhořelého města, ale budoucím majitelům tohoto statku přeje neštěstí a smrt. Proč? Na to už legenda odpověď nedává.
S naším týmem jsme se po vyšetřování pustili do detailního hledání jakýchkoli záznamů o možné skutečnosti této legendy. Zajímaly nás tři body:
- Došlo skutečně k požáru města Strážov v květnu 1828?
- Pokud k požáru došlo, kdo je za něj zodpovědný?
- Došlo během požáru či po něm k lynči nějaké konkrétní osoby?
Po komunikaci s archiváři a kronikáři jsme postupně poskládali skutečnou mozaiku této legendy. Skutečnosti, která se dosti liší od tradované verze.
K požáru města Strážov skutečně došlo 12. května 1828. Víme to díky zápisu v kronice a zmínce dobrovolných hasičů, pro něž událost měla historický význam. Během katastrofy vůbec poprvé místní lidé použili stříkačku k hašení požáru (nutno podotknout, že to chtěný účinek nemělo).
Tím tedy máme požár. Kdo za něj nese zodpovědnost? Podle kroniky vinu nese skutečně žena. Terezie Lasnerová, která patřila k místní židovské komunitě. Ideální osoba k lynčování.
Co se vlastně stalo? V osudný den, ve stavení č. 45, Terezie Lasnerová připravovala jídlo. Do kastrolu dala rozpustit máslo a nechala ho na plotně. V ten okamžik zrovna venku začínala bouře. Je možné, že právě ta upoutala její pozornost a přestala se věnovat vaření.
Máslo překypělo, obsah v kastrolu vzplál. A šokovaná Terezie Lasnerová se jala řešit problém zřejmě tím nejhorším možným způsobem. Hořící máslo zalila vodou. Došlo k mohutnému vzplanutí, z něhož započal požár, po němž dvě třetiny obce lehly popelem. Šlo o velice dramatické okamžiky. Na náměstí brečely děti s matkami, které byly nuceni opustit své příbytky. Mezi nimi v panice před kouřem běhal vypuštěný dobytek a vysílení muži se snažili zachránit alespoň to nejcennější.
Požárem města Strážov jakékoli písemné zmínky o Terezii Lasnerové, končí. Zemřela během požáru? Byla ulynčovaná? Nechtěli jsme se smířit s tímto polovičatým koncem. A proto jsme pátrali dál. Až ze státního okresního archivu Klatovy, nám přišla odpověď, která konečně učiní legendám konec. Původkyně požáru z 12. května 1828, požár přežila. Nenávist spoluobčanů ji nezastihla. Jak to víme? Inu, protože jméno Terezie Lasnerové dodnes můžete ve Strážově nalézt. Přesněji na židovském hřbitově, kam byla pochovaná poté, co 3. srpna 1856, ve věku 71 let, skonala. Tedy sedmadvacet let po osudovém požáru. A jelikož umřela ve Strážově, těžko si lze představit, že by tam žila, kdyby ji poté tamní obyvatelé nenáviděli.
TŘETÍ FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ
Bouře odchází, déšť nepolevuje. Ve chlívku, v němž údajně nechal Ivan Roubal zkrmit těla Nataši a Františka, necháváme jednotlivé členy našeho spolku a zkoušíme, zda něco záhadného nezažijí.
Jako první jde Ondřej Bezouška. Během jeho půl hodiny ale nic paranormálního nezažije a i přístroje zůstávají v klidu.
Po něm jde na řadu Jan Jelínek. Osoba, která už zde několikrát zažila reakci elektromagnetického pole. A tato reakce se během jeho půl hodiny opět objevuje. Zase jde o abnormalitu o délce pár vteřin. Proč zrovna u něj? Buď díky náhodě (reakce by se v ten okamžik objevila, ať by přístroj měl kdokoli), nebo pro jeho emoční rozpoložení, neb Jan Jelínek ze všech přítomných nejvíce očekává nějaký zážitek (pokud vezmeme v úvahu, že naše emoce mohou být indikovány v elektromagnetickém spektru). Či z nějakého jiného nám nezjištěného důvodu.
Poslední v bývalém chlívku dlí Pavel Mička. Jeho půl hodina je podobná té, kterou zde zažil Ondřej Bezouška. S tím rozdílem, že ho v jednu chvíli vyděsila myš, která okolo něj proběhla.
Fakta o Pangerlových
Ještě než celé vyšetřování uzavřeme, pojďme k poslednímu tématu našeho výzkumu. A to o rodině Pangerlových. Ti podle matričních záznamů žili na statku Christlhof od roku 1882. Přičemž o poslední generaci této rodiny se traduje, že na tomto místě zešílela, páchala sebevraždy i vraždy.
Skutečnost dle dochovaných záznamů ale vypovídá o něčem jiném.
Karl a Barbara Pangerlovi měli celkem osm dětí. Šest synů a dvě dcery. Na Pohádce žili tvrdým, ale spokojeným životem. Šumava nikomu nedává nic zadarmo. Pamětníci na tuto rodinu vzpomínají v dobrém. Karl Pangerl hovořil Německy i Česky a byl mezi místními oblíben. To se nezměnilo ani poté, co celé pohraničí v roce 1938 obsadilo po Mnichovské dohodě, nacistické Německo.
Karl Pangerl dle dochovaných záznamů s nacisty nijak výrazně nespolupracoval. Ovšem byl to Němec. A jako takový musel říši poskytnout své syny.
Jeho nejstarší syn, Karl mladší, umírá na frontě. Jeho bratr Sepl je v boji vážně raněn, ale přežije. Další do války nasazený je zajat Američany.
Poslední dva synové: Vili a Vencl nebyli do války nasazení vůbec. A to proto, že Vilimu bylo okolo pěti let a Vencl byl dokonce miminkem. Tímto mohli zůstat doma se sestrami Marií a Karolínou.
Asi nejpohnutější osud z této rodiny potkal nejmladšího z nasazených synů: Luise. Bylo mu šestnáct let, když byl povolán do války. Šlo o její samotný konec. Sloužil jako vojín u Luftschutzu. Do bojů nicméně nikdy nezasáhl. Když se roku 1945 vracel spolu s Wenzlem Denkem domů, byl kousek od samotného stavení Christlhofu přepaden samozvanými čachrovskými partyzány Rudé gardy. Ti jej na místě zastřelili.
Aby těch špatných zpráv nebylo málo, přišel po válce i nucený odsun pohraničních Němců. Právě ten se Pangerlů přímo dotkl. Takže nikoli útěk ze strašidelného statku, ale státem vynucený odchod. Celá rodina poté přežívala kousek za německými hranicemi. Na Christlhof se již nikdy nevrátili.
ZÁVĚR
Analýzy vyšetřování na Christlhofu probíhaly celý rok. Podobně dlouhou dobu trvalo i pátrání po archivech a kronikách. Z jejich obsahu je složen i tento článek.
Závěrem tedy musíme konstatovat, že Christlhof je usedlostí s pohnutou historií v pohádkové přírodní scenérii. Podle ní dostal své české jméno.
Bohužel stačil jeden sériový vrah, aby veškerá skutečná historie byla zapomenuta a nahrazena pověstmi a mýty. My jsme se v tomto článku pokusili onu dávnou skutečnost znovu poskládat a naservírovat vám ji v co nejpoutavějším článku.
Pokud jste ve svém čtení dospěli až sem, věřím, že se nám to podařilo. A budu velice rád, když na Christlhof nebudete myslet jako na strašidelné místo, ale jako na historické místo. Tím totiž je, se svou staletou historií.
Zdi Pohádky už možná nebudou stát stovky let. Ale příběhy o ní přetrvají. Tak ať jsou co nejvíce skutečné, a co nejméně mýtické.
Autor článku: Ondřej Bezouška
PŘÍLOHA K ČLÁNKU Č. 1
- ÚPLNÝ PŘEPIS STRÁŽOVSKÉ KRONIKY O POŽÁRU Z 12. KVĚTNA 1828 -
Zasláno od pana starosty J. Rouseka
Požár v roce 1828.
Požár katastrofálních rozměrů postihl město Strážov 12. května 1828. Podle zpráv pamětníků vyšel oheň za stavení čp. 45 /nyní: Jakub Kalivoda/, jež náleželo tenkráte židu Josefu Lasnerovi, vulgo Jouzlovi. Jeho manželce Terezii překypělo na plotně převařované máslo a vzňalo se. Za chvíli stálo celé dřevěné stavení v plamenech. Na neštěstí oheň se šířil bleskurychle na všechny strany. Vždyť všechna stavení v městečku, kromě radnice a školy, byla ze dřeva. A tak ohni padly za oběť skoro 2/3 Strážova.
Popelem lehlo celé bývalé Nové město horní, původní židovská čtvrť, ulice k Rovné, západní a severní strana Horního náměstí, ulice k Lukavici, východní strana náměstí, usedlosti od radnice až po čp. 79 /u Poubrlíků/ s výjimkou čp. 73, 74, 75 a 76. Na Hradčanech vyhořely 3 stavení: čp. 133 /u Bulků/, čp. 7 /u Schůdků/ a čp. 8 /u Kašů/.
Požár zničil tyto domky a selské usedlosti s hospodářskými budovami: čp. 43, 44, 130, 45, 46, 47, 48, 50, 51, 52, 54, - 37, 38, 39, 40, 41, 42, židovské domy čp. I.-X., XII.-XVI. Na Hradčanech čp. 133, 7, 8. Na náměstí čp. 1, 2, 3, 4, 55, 57, 58, 59. V ulici k Lukavici čp. 60, 61, 62, 63, 64, 65. Na východní straně náměstí čp. 66, 67, 68, 69, 70, 71. Od radnice k jihu čp. 72, 73, 129, 78, 79. Posléze čp. 135, 139 a 144. V oblasti zachvácené plameny ušla zkáze čp. 36, 49, 53 a 138.
Hořejší náměstí hořelo se tří stran po celou noc. V moři plamenů a oblacích dýmu pobíhal podivočený dobytek, v kolébkách vynesených z hořících stavení na rynk zoufale křičely děti. Den ten u lidu "soudným dnem" byl zván.
Při velkém tomto požáru vyhořela i městská radnice z roku 1806, kterou nikdo nehájil. V ní padly dravým plamenům za oběť skoro všecky spisy a památky se starým městským archivem k nenahraditelné škodě. Každý hájil proti ohni jen svůj vlastní majetek. Pouze obecní starší Václav Holub z čp. 60, ač jeho vlastní usedlost lehla popelem, s nasazením vlastního života vnikl do hořící radnice, oknem vyhodil obecní příruční pokladnu, ve které byly dluhopisy a peněžní hotovost 803 zl. W.W. Za tento hrdinský čin se mu dostalo na příkaz vys. zem. gubernia odměny 20 zl. C M /stříbra/ z obecní kasy.
Při požáru použito bylo obyvatelstvem, hasičů tehdy ještě nebylo, ručních stříkaček a jedné čtyřkolové vozové stříkačky bez hadic zakoupené v r. 1826. Boj s dravým živlem byl ovšem bezvýsledný.
Již druhého dne po tomto strašlivém požáru, 13. května 1828, vydal krajský úřad v Klatovech ve svém oběžníku čís. 4186 německé provolání ku pomoci pohořelým tohoto znění:
Podle došlé zprávy od bystřického vrchnostenského úřadu bylo tamější ochranné městečko včera zhoubným požárem zničeno. Oheň vypukl dosud nezjištěným způsobem včerejšího dne k večeru a rozmohl se za panujícího silného větru tak, že v době necelých tří hodin celé město s výjimkou několika domů stálo v plamenech a také bylo jimi pohlceno.
Pohořelí tohoto městečka zbaveni všech potřeb jsou v politováníhodné situaci, ježto pro rychlé rozšíření ohně pamatovati mohli jen na záchranu holého života a musili onechati vše dravému živlu.
Tak velké neštěstí, které tak mnoho rodin najednou ožebračilo, vyžaduje nejrychlejší pomoci!!
V plné důvěře ve všeobecnou účast nad tímto velký požárním neštěstím spěchá krajský úřad dáti všem přednostům úřadů na vědomí nejnaléhavější výzvu pro přítomný okamžik, kdy pohořelí postrádají všech životních potřeb, s největším urychlením peníze neb životní potřeby sbírati a tyto podpůrné příspěvky bystřickému ochrannému vrchnostenskému úřadu co nejrychleji zaslati, kterýžto poslední ve srozumění s rychtářským úřadem ve Strážově společně podílení pohořelých provede.
Seznamy došlých milodarů jest sem zaslati.
Oběžník jest co nejrychleji od obce k obci neprodleně vypraviti.
Kiwisch.
Při požáru okradeny byly 3 rodiny: V. Paleček, jirchář čp. 6, Josef Škach čp. 77 a Josef Tomás čp. 42 /o plátno/.
Vyhořelé domy byly znovu vybudovány tentokráte však z kamene a cihel s krytinou šindelovou. Pouze domek čp. 51 v ulici k rovné krejčího Ondřeje Tendlera nebyl již obnoven a městská radnice strážovská čekala jako spáleniště na své znovuvzkříšení plných 30 let!
Výše došlých milodarů na pohořelé není známa.
Země Česká poskytla pohořelým podporu ve výši 3.500 zl.
PŘÍLOHA K ČLÁNKU Č. 2
- ROUBALOVO PLÁNEK POHÁDKY -
