Paranormal tým

V uplynulých letech jsme vám přinesli několik výzkumů paranormálních jevů v lese Bor, které nám prozradily, že na tomto místě dochází k elektromagnetickým anomáliím, které zatím nejsme schopni vysvětlit. Též jsme se seznámili s legendami obklopujícími les Bor a zamysleli se nad tím, kolik z nich je založeno na skutečných, fakty dokazatelných událostech.

V tomto článku se ale budeme striktně držet skutečnosti.

Díky facebookové stránce Historické Budějovice jsme dostali kontakt na pana Jaromíra Jindru. Spisovatele, filumenistu a znalce budějovických periodik, který skrze ně dal dohromady fakta o lese Bor v období 1865 až 1914. Utvořil tak zatím nejucelenější a fakty nejpodloženější pohled na tento mýty opředený les na základě dobových zpráv místních periodik Budivoj, Českobudějovické Listy a Jihočeské Listy, a další.

Abychom zachovali maximální věrnost, některé zajímavosti či černou kroniku ponecháme v plném dobovém znění (včetně možných gramatických chyb) s datem vydání a názvem periodika tak, jak nám byly zaslány panem Jindrou. Články zmiňující výlety do lesa Bor připomeneme z obsahových důvodů jen okrajově.

Tak se vážení čtenáři vypravme do dávné minulosti, kdy Čechy, Morava a Slezsko bylo součástí Rakouského císařství a od roku 1867 Rakousko-Uherska. V této první části se budeme zabývat lety 1865-1875. Toto období zastupují informace pocházející z periodika Budivoj.

Dne 25. května 1865 se noviny zmiňují o dívkách z vyšší dívčí školy, které do Boru vykonaly v pondělí o poledni výlet. Podobnou zmínku věnuje další článek z 29. června 1865 výletu žáků zdejších reálných škol, kteří v doprovodu svých učitelů navštívili tento les a domů  se vrátili až večer.

První neštěstí uvnitř lesa Bor, o němž se tisk zmiňuje, pochází ze 17. srpna 1865. Doslova se píše:

Budivoj, 17. srpna 1865:

Neštěstí. – V neděli bavila se jistá společnost v blízkém lese „Boru“ střelbou do terče. Učenník jeden zavadil při nabíjení moždýře o šňůru právě an chtěl zátku zaraziti; prach vybuchnul a popálil mladíka tak nebezpečně v obličeji, že musel býti odvezen do zdejší nemocnice. Jedno oko ztratil docela a druhé jest posud v nebezpečenství.

O pouhý půl rok později Budivoj věnuje lesu Bor další, již objemnější článek, informující o nalezení mrtvého muže.

Budivoj, 22. února 1866:

Nalezená mrtvola. – Dne 15. t.m. byla v lese Boru v močálu nalezena mrtvola podruha z Haklových Dvorů Josefa H.; byl slušně ošacen, však měl spodky potrhané a pravou nohu bosou, také nebyla čepice nalezena. Na místě, kde mrtvola se nacházela, bylo pozorovati dvoje stopy a známky, že tělo též místem vlečeno bylo. Na krku byly nalezeny známky násilného zardoušení a na levé noze nad kotníkem velká opuchlá modřina. Jest důmění, že násilným spůsobem života zbaven byl, jakkoli se proslýchá, že byl Josef H. trudnomyslný a že si snad sám život vzal. Dne 17. t.m. odpoledne bylo předsevzato soudní otevření mrtvoly. Tajemné této události jest policie již na stopě.

Škoda jen, že se Budivoj k této události již nevrátil.

Dne 17. června 1866 a 1. července 1866 nás Budivoj seznamuje s dalšími výlety do lesa Bor. První zpráva pojednává o výletu, který se teprve má konat s hudebním doprovodem a druhý zase o již vykonané výpravě krajské hlavní školy, spolu s „davy obyvatelstva“.

Zastavme se však u 6. prosince 1866. Toho dne totiž vychází článek informující čtenáře o loupežné vraždě.

Budivoj, 6. prosince 1866: 

Loupežná vražda. – V neděli zašli sobě dva mladí lidé, Fr. Staffenberger, syn telegrafního dozorce a Jos. Petrovic, syn domkáře zdejšího, který však patří do obce Mokré, ve Čtyřech Dvořích na kořalku. Tu spatřil Petrovic u soudruha zlaté hodinky jakož i prsteny, které sobě Staffenberger byl koupil, když opustil službu „U stříbrného zvonu“, kdež byl sklepníkem, i pojala jej myšlenka, aby se těchto věcí soudruhových zmocnil. Tak aspoň zdá se, že vylákal Staffenbergera již v tom úmyslu, neb téhož mrtvola nalezena byla v pondělí od občanů městských z honby se vracejících v příkopu podél cesty k lesu „Boru“. Zavražděný Staffenberger měl ránu na hlavě a ostrým nožem proříznutý chřtán, i byl na hlavě a krku k nepoznání skoro zohyzděn; dále pak scházel mu jeden prst, který mu vrah uřízl, by zmocnil se prstenu na něm nastrčeného. Jakmile mrtvola zavražděného nalezena vyšetřování zavedeno bylo, padlo podezření ihned na Petrovice, který ač při zatknutí jeho v úterý ráno předsevzatém shledána byla košile jeho zakrvácena, dále krvavý zbrocený nůž, jakož i hodinky, prsten a peníze – ne zcela 2 zl. – zavražděného u něho pak nalezeny byly, přec urputně zapíral, sváděje vinu na jiného, od něhož věci ty prý dostal. Konečně však všemi důkazy překonán a vida nezbytí vyznal se po takřka celodenním výslechu. Tj. vše, co nám bylo o strašlivé této události posud sděleno. Zavražděný i vrah jsou takřka ve stejném stáří, prvnější as 17 roků stár, býval sklepníkem a zdržoval se teď u svých rodičů. Vrah jest přes 18 roků stár a sloužil za pohunka u jednoho hospodáře ve Čtyřech Dvořích.

Ve vydání ze 17. ledna 1867 Budivoj upřesňuje, že k vraždě v lese Bor došlo 2. prosince 1866.

Budivoj, 17. ledna 1867: 

Ze soudní síně. – Včera odbývalo se u zdejšího c.k. krajského soudu hlavní přelíčení v trestní věci Josefa Tondla také Petrovice ze Čtyř Dvorů, obžalovaného pro zločin úkladné a loupežné vraždy, již spáchal dne 2. prosince 1866 na Jiřím Staffenbergrovi u lesa „Boru“ blíže Budějovic. Obžalovaný odsouzen jest k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Bližší zprávu podáme příště.

O pouhé tři dny později se Budivoj k případu vrací obsáhlým článkem o podrobnostech nejen ze soudního líčení, ale i o samotném průběhu vraždy.

Budivoj, 20. ledna 1867:

Ze soudní síně. Úkladná a loupežná vražda. – Jak jsme již v čísle předešlém byli podotkli, odbývalo se dne 16. t.m. při zdejším c.k. krajském soudě závěrečné přelíčení u věci trestní Josefa Tondla, také Petrovic zvaného, pro zločin nadzmíněný. O trestním řízení tomto podáváme nyní podrobnější zprávy.

Soudnímu dvoru sestávajícímu z pěti soudců předsedal president c.k. soudu krajského p. Kučera;  státní návladnictví zastupoval p. Vojáček, náměstek státního zástupce, obhájcem obžalovaného byl p. dr. Rytíř z Jungmannů. Řízení trestní odbýváno v řeči německé, poněvadž obžalovaný jest Němec, i započalo o 9. hodině ráno za přítomnosti četného posluchačstva.

Obžalovaný Josef Tondl, katolík, 17 ¾ roku starý, mimo manželství splozený, jest prostřední slabé postavy, neumí, ač školu nějaký čas navštěvoval, ani čísti ani psáti, sloužil až do zatknutí svého u rolníka Porhansla ve Čtyřech Dvořích a nebyl nikdy vyšetřován. – Když p. zástupce státní dotýčnou obžalobu přednesl, započal výslech obžalovaného, který vyznává, že si v sobotu dne 1. prosince 1866 umínil zavražditi svého kamaráda Jiřího Staffenbergera, asi 18letého syna dozorce telegrafního, bydlícího též ve Čtyřech Dvořích, aby sobě mohl přivlastnit jeho zlaté kapesní hodinky, 2 prsteny a tobolku s penězi, které věci u tohoto častěji vídal. Myšlenkou touto obíral se po celý den a i v noci, a nemoha spáti přemýšlel, jak by nejlehčeji a nejjistěji čin tento zpáchati mohl; konečně usnesl se na tom, že Staffenbergera kořalkou opije, aby se tento brániti nemohl. Z rozkazu hospodáře šel obžalovaný v neděli dne 2. prosince ráno ku sv. zpovědi do farního kostela do Budějovic, již vykonav ku sv. přijímání nešel, ač, byv byl dříve již asi šestkráte u sv. zpovědi, vždy i ku sv. přijímání jíti neopominul. Na otázku p. předsedy, proč tentokráte též ku sv. přijímání nešel, vyznává, že to z té příčiny opominul, že se bál Boha těžce pohněvati, kdyby ku stolu Páně přistoupil maje úmysl odpoledne St. zavražditi. – Z kostela zašel ku své matce, kdež chvíli pobyl a vrátiv se k hospodáři konal až do poledne obyčejnou svou denní práci. Po obědě šel do dvora sedláka Seidla, kdež natrefil Jiřího Staffenbergera, šel s ním domů a pomáhal mu tu dříví sekati; při práci této vyzval St., aby s ním šel do lesa „Boru“ na bičišťata, což St. přislíbil. Asi o 1. hod. vydali se na cestu, zastavili se však v kořalně Steinerově ve Čtyřech Dvořích, kdež chtěje St. opíti, sobě pak kuráže napíti, dal Tondl nalíti za 3 kr. kořalky kmínové, kterouž když oba vypili, ještě za 4 kr. kořalky žitné.

Na to šli spolu za ves po silnici Dubenské a zabočili odtud do vozové cesty, kdežto se jal St. vykonávati nutnou potřebu svou; obžalovaný stoje Staffenbergerovi za zády poohlédnul se na vše strany a přesvědčiv se, že nikoho není na blízku, chytil St., jakmile se tento sehnul, za límec u kabátu a zasadil mu rukovětí velkého zavíracího nože (kudly) několik ran do levého spánku; Staffenberger vzchopiv se a sebrav spodky své do hrsti, dal se na útěk; obžalovaný jej však ihned dohonil, chytil jej ze zadu a zápasil s ním, kdežto tento volal o pomoc slovy: „Ježiš, Maria, Josef!“ a „Dám ti všecko, jen mi ničeho neudělej!“ V zápasu tomto podařilo se Tondlovi poraziti Staffenbergera na zem, při čemž dostali se oba do příkopu. Tu hned klekl Tondl Staffenbergerovi na břicho, zasadil mu rukovětí nože posud ještě zavřeného asi 10 ran do levého spánku a drže oběť svou otevřel nůž. – P. předseda se táže, proč nůž pak otevřel, načež obžalovaný dává v odpověď: „Ich wollte ihn enber umbringen, um ihn zu berauben und zwar der Uhr und Ringe, und wollte viele Sachen verkaufen, um mir Kleider zu kaufen.“ (Chtěl jsem jej dříve zabít, abych jej oloupil o hodinky a prsteny, jež jsem mínil prodat a šaty si pak ponechat.)

Na otázku p. předsedy, mělli obžalovaný úmysl Staffenbergera zavraždit, odpovídá, že ano, an prý se bál prozrazení. Z té příčiny tedy že otevřel nůž a vrazil jej tomuto několikráte hluboko do krku, i doznává dále, že po těchto ranách byl St. velmi zkrvácen a brzy mrtev, o čemž když se přesvědčil, vzal mu zlaté hodinky, tobolku, v níž se 1 zl. 71 kr. peněz nacházelo, pak 1 prsten s prstu poněvadž druhý nemohl stáhnouti s prstu uřízl prst, zahodil jej a strčil oba prsteny jeden zlatý, druhý stříbrný, do tobolky právě ukradené. Po vykonaném takto zločinu umyl si ruce sněhem, utřel nůž o trávu a zavřev strčil jej do kapsy; na to se ubíral po polích domů, a přišed do stavení zadními dveřmi šel ihned do komory, převlekl se do šatů svátečních, poněvadž pozoroval na šatech, které na sobě měl, známky krve, vzal hodinky a ostatní kradené věci s sebou a ubíral se do města, aby hodinky u hodináře prodal. Na dlouhém mostě přidružil se k ženě jedné ze Čtyrech Dvorů, jíž hodinky i tobolku ukazoval, chlubě se věcmi těmito. V české ulici se rozešli; Tondl šel k hodináři, jemuž hodinky ku koupi nabízel; poněvadž mu ale tento pouze 4 zl. za ně dával, neprodal mu je, šel domů nazpět a uschoval veškeré věci uloupené. Z města domů vrátil se Tondl asi ke 4. hodině, vykonal jako obyčejně své práce a povečeřev šel spat. – Nikdo z domácích netušil  že zločinec v jich středu se nachází.

Mrtvola Staffenbergerova zůstala na místě vraždy ležeti, zkrvácená a popíchaná až k nepoznání, až do rána dne druhého, kde několik lovců z Budějovic, jdouce v stranu tu honit, ji našlo a nález tento, avšak teprvé odpoledne v městě rozhlásilo. Tentýž večer dostavila se komise soudní na místo, kde mrtvola ležela, a ihned započalo se pátrati po pachateli. Brzy byl Tondl zatknut a věci uloupené v chlévě pod hnojem jsou nalezeny. Tondl zapíral z počátku, ne však dlouho a vyznal se v předběžném vyšetřování na všecko.

Z protokolu o soudním lékařském prohledání vyjímáme, že mrtvola měla na sobě mnoho sedlé krve, pod níž bylo mnoho ran povahy lehčí, na krku však tři rány veliké, z nichž jedna až 4 coule dlouhá. Průdušnice i jícen nalezeny jsou zcela přeříznuty. – Dle výroku soudních lékařů byla vražda tato se zvláštním ukrutenstvím zpáchána. – Po přečtění výpovědi otce zavražděného St. a svědků, jakož i vysvědčení o mravech, stáří atd. obžalovaného líčí zástupce státní trestný čin i navrhuje konečně, aby obžalovaný vzhledem ku okolnostem přitěžujícím, že strašný tento zločin byl s úplným předběžným rozvážením zpáchán i že jest tu dokázána vražda druhu dvojího, úkladná i loupežná, a vzhledem ku okolnostem polehčujícím, že obžalovaný stojí v stáří ještě útlejším, jest posud zachovalý a nedostalo se mu zdárnějšího vychování, - poněvadž nedosáhnuv ještě roku dvacátého, aby po zákonu mohl býti odsouzen k smrti, byl odsouzen k těžkému žaláři na 18 let a k náhradě nákladu řízení trestního.

Obhájce obžalovaného uvádí, že obžalovaný stojí v útlém stáří, že se mu nedostalo co dítěti nemanželskému pečlivého vychování, konstatuje dále okolnosti polehčovací, jako upřímné všestranné přiznání atd., na něž dle zákona zřetel míti sluší, a odporoučí konečně obžalovaného milosti dvoru soudního s tím dodatkem, aby tento vzhledem ku okolnostem těmto co možná nejmenší trest mu vyměřil (Obžalovaný pláče při řeči obhájcově usedavě.) – Soudní dvůr se ze síně zasedací vzdálil a po půlhodinné poradě přednáší p. předseda rozsudek, nímž uznán jest Josef Tondl vinným zločinu úkladné i loupežné vraždy a odsouzen k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Věci, o něž byl Staffenberger oloupen, navrátí se otci jeho. – Obžalovaný byl poučen o právu odvolání se a poradiv se se svým obhájcem prohlašuje pláče, že se ještě rozmyslí, máli se z rozsudku odvolati aneb za zmírnění trestu v cestě milosti žádati. Na tj. trestní řízení o 1. hod. polední za skončené prohlášeno.

Pro důležitost zmiňme, že les Bor roku 1867 nebyl takovým Borem jako dnes. Les dalece zasahoval do části, jíž dnes dominuje panelákové sídliště Máj. A je na snadě se domnívat, že právě někde zde se mohla ona vražda periodikem několikrát výše zmiňovaná, odehrát. Níže přiložená fotka nám zobrazuje les Bor před stavbou a po stavbě panelákového sídliště, dnešní Máj Antonína Barcala.

Dne 7. července 1867, 1. srpna 1867 a 18. srpna 1867 se Budivoj krátce zmiňuje o chystaných či již vykonaných vycházkách – výletech do lesa Bor.

25. června 1868 se píše o lesním požáru, který minulou neděli zachvátil les Bor a padlo mu za oběť „1000 korců nízkého křoví“, než hasiči celý požár dostali pod kontrolu a uhasili jej.

26. července 1868 vychází krátký informační sloupek o podivném výletu, který se nepodařilo zorganizovat tak, jak si zúčastnění představovali a místo toho na budějovické věži si připili na „utěšenější časy a pokoj v Čechách“.

Dojemný příběh je na pár řádcích zmíněn 30. července 1868.

Budivoj, 30. července 1868:

Oddán na smrtelné posteli – byl městský hajný v „Boru“ se svou nevěstou, poněvadž náhle a těžce onemocněl.

Dne 25. listopadu 1869 se Budějovicemi šíří zpráva o neštěstí, které se přihodilo 18. mysliveckému praporu při střelbě do terče.

Budivoj, 21. 11. 1869:

Neštěstí. – Minulou středu zastřelen byl nehodou při střelbě do terče trubač 18. praporu mysliveckého, Jan Novák. Týž den v jednu hodinu odpoledne odebral se poručík p. Pfaff a šikovatel téhož praporu s dvanácti rekruty do lesa Boru, aby cvičili nováčky v rychlostřelbě do terče. Ustanoveno bylo, že každý dá pět ran po sobě, trubač Jan  Novák měl u terče vždy po páté ráně udati, jak kdo střelil. Poručík dal napřed pět ran, po něm střílel šikovatel Maršner, který také měl dáti tolik ran. Po třetí ráně však Novák, bezpochyby dobře nepočítav rány, vyskočil ze svého úkrytu a přiběhl k terči, kde ho již čtvrtá rána zasáhla. Kulka vjela mu ze zadu do lebky a vyjela levým okem ven. Nešťastník byl v okamžiku mrtev; soudruhové hned po ráně k němu přichvátali a nalezli jej již co mrtvolu. Zastřelený jest rodem z Budějovic, 21 roků stár a byl vyučen řemeslu ševcovskému. Jest tomu právě rok, co se dal dobrovolně na vojnu. Pohřeb odbýval se v pátek odpoledne na hřbitov staroměstský za hojného účastenství vojska i občanstva. Rodiče vedli velký nářek nad hrobem nešťastného syna.

Výše přiložená fotografie je snad jedinou, která nám zobrazuje dnes již neexistující střelnici Branišov.

Pan Jaromír Jindra dále informuje, že po dobu následujícího dva a půl roku se o Boru v Budivoji nepsala ani řádka, včetně tradičních výletů; nejspíše to bylo způsobeno jiným názorem na zveřejňování spolkových zpráv (těch v té době v listu všeobecně ubývá), neboť ve stejné době došlo ke změně redaktora.  Zprávy o výletech do lesa Bor se znovu začínají na stránky listu vracet od června 1872, avšak teprve od následujícího roku se s nimi doslova „roztrhává pytel“; v období dvou měsíců je do lesa plánováno hned pět výprav. A to v tyto data: 12. června 1873, 19. června 1873, 26. června 1873, 24. července 1873 a 27. července 1873.

Dne 11. září 1873 Budivoj odkrývá další úmrtí v tomto lese.

Budivoj, 11. září 1873:

Nalezená mrtvola. – Na pokraji lesa Boru mezi Branšovem a Haklovými Dvory nalezena v sobotu mrtvola neznámého muže, který před několika dny v okolních vesnicích žebral. Mrtvola oblečena byla pouze v košili a podvlíkačky; poněvadž žádné průvodní listiny nalezeny nebyly, nemohla býti osobnost jeho konstatována. Na mrtvole neshledány žádné známky násilné smrti.

Dále v Budivojovi následuje zmínka o výletě konaném do slavného lesa 25. června 1874. Ta je dokonce obsáhle rozepsána.

O to stručněji se ale 23. července 1874 periodikum zmiňuje o požáru z nehlídaného ohně, který však byl včas zpozorován a udušen.

Další články v Budivojovi s daty 17. červen 1875, 20. červen 1875 a 26. srpen 1875 se opět věnují výletům do Boru. První dva patří Českému gymnáziu. V nich se udává datum výletu a následně důvod jeho přesunutí v důsledku špatného počasí. Zajímavá je i informace o tom, že o jídlo a pití se na místě postará pan Svidenský, restauratér v Besedě. Poslední třetí výlet se týká Sokola, kde se autor pozastavuje nad tím, že se tato akce netěšila takové oblibě veřejnosti, jako v minulých letech.

Tím tedy ukončeme první část článku o lese Bor pohledem dobových periodik. Ta nám odhalila, že historie zmíněného příměstského lesa je nesmírně bohatá. Byl oblíbeným turistickým cílem a též místem, kde se občas odehrály tragédie či neštěstí.

Uvidíme ale, co nám noviny prozradí v následujících letech.

autor článku: Ondřej Bezouška
výpisy z místních periodik: Jaromír Jindra
obrázky poskytl: Historické Budějovice
korekce: Kateřina Běhanová, Jaromír Jindra

DRUHÝ DÍL: LES BOR - SKUTEČNÁ HISTORIE (1876-1900)
TŘETÍ DÍL: LES BOR - SKUTEČNÁ HISTORIE (1901-1914)

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU