Les Bor - skutečná historie očima periodik, část 3. (1901-1914)
Tématem tohoto článku je objektivní historie legendárního strašidelného lesa Bor u Českých Budějovic a Branišova.
Prostřednictvím různých místních, tj. českobudějovických periodik, která pečlivě prostudoval spisovatel Jaromír Jindra, se podíváme na historii tohoto lesa v letech 1865-1914. Jedná se o přehled veškerých publikovaných zpráv či pouhých noticek, které se týkaly zmíněného lesa. Umožňují nám pochopit, jak společnost tento les vnímala v různých dobách a zda se v něm stalo opravdu tolik ukrutností, kolik mu legendy přisuzují. Všechny články předkládáme v autentickém znění, včetně odlišností se současným pravopisem.
Ve třetí části naší souhrnné studie se podíváme na les Bor v letech 1901 až 1914. Pro toto období máme k dispozici Jihočeské Listy, periodikum vycházející v Českých Budějovicích. Jihočeské Listy se nezmiňovaly o výletech do Boru, jako tomu bylo v případě Budivoje či Jihočeského Dělníka, z nichž jsme čerpali v předchozích dvou článcích. Je možné, že se touto oblastí volného času nezaobíraly, nebo éra společných výprav do přírody v okolí města spěla ke svému konci. Minimálně v dobové mediální sféře.
Nutno podotknout, že Jihočeské Listy kladou ve svých článcích o lese Bor důraz na události, které se nějak vymykaly normálu. Proto v jejich zastoupení spíše nalezneme zprávy o násilnostech, krádežích, tragických úmrtích či vraždách. Krásným příkladem je hned první článek z 22. května 1901.
Jihočeské Listy 22. května. 1901:
Necita. – V sobotu odpoledne dopadl hajný Klauzal v obecním lese Boru hocha, jenž nesl kus suchého oklestku. V tom viděl Klauzal pro obec budějovickou velikou ztrátu a proto hocha chytil a mlátil jej tak dlouho, až klesl k zemi. Pak jej popadl za uši, postavil a tloukl opět, až hoch znova upadl. To se opakovalo několikráte a zuřivec byl by hocha snad utloukl, kdyby se jej nebyli ujali vojíni, u vojenské střelnice meškající. Hoch pak utekl, což jest pro Klauzala štěstím, neboť nemohlo býti zjištěno jeho jméno k účelu podání trestního oznámení na Klauzala.
O tři měsíce později se objevila další zpráva týkající se události uvnitř Boru; tentokrát nejde o tvrdě potrestanou krádež klestí, ale o zcizení velocipedu.
Jihočeské Listy 26. srpna 1901:
Ukradený velocipéd. – Jistý městský lesní dělník zdejší vzal si sebou v pátek do lesa Boru pěkný velocipéd, jej ukryl v houští a šel za svým zaměstnáním, načež chtěl jeti do města. Ale k nemalé mrzutosti shledal, že kolo zmizelo. Učinil ihned oznámení na policii a v obou zastavárnách, ale zloděje nepodařilo se dosud vypátrati.
Les Bor má tímto článkem u Jihočeských Listů na dva roky pokoj. Až koncem roku 1903 se o něm zmiňují - opět v souvislosti s krádeží.
Jihočeské Listy 28. listopadu 1903:
Krádež. – V lese Boru, na samotě zvané „U Petra“ bydlící manželé Gramannovi byli v těchto dnech okradeni o šatstvo a peřiny v ceně asi 100 K.
Rokem 1904 je les Bor zastoupen třemi články. První z nich má velice hodnotnou informaci… o vymknuté levé ruce.
Jihočeské Listy 11. června 1904:
Sluha velkoobchodu kovovým zbožím p. Hájíčka Josef Kerl, jel v neděli na velocipedu z lesa Boru a jsa podnapilý, spadl s kola a vymkl si levou ruku.
O dva měsíce později se můžeme dočíst, že les Bor byl postižen dalším požárem, zřejmě z nedbalosti založeným.
Jihočeské Listy 20. srpna 1904:
Požár v lese. – V úterý dne 16. t.m. ke 4. hod. odp. hlášen byl oheň v městském lese Boru. Shořelo tam suché trávy na prostoře asi 30 čtvercových metrů. Oheň uhasili dělníci, takže když přijeli hasiči z Čes. Budějovic, nebezpečí další bylo již odstraněno.
Velice zajímavou událostí, která mezi řádky může mít obsahově i daleko dramatičtější kontext, se odehrála v září 1904, ale noviny se o ní zmínily teprve ve vydání z 1. října 1904.
Jihočeské Listy 1. října 1904:
Záhadné zmizení dívky vysvětleno. – V předešlém čísle přinesli jsme zprávu o záhadném zmizení 22leté hezké služky Rozalie Žemličkové, jež jest ve službě u továrníka p. R. Fürtha v Divadelní ulici. Na štěstí celá záležitost byla záhy na to poměrně příznivě vysvětlena. Téhož dne totiž dostavil se na policejní úřad zedník pan Čížek z Třebína a vyprávěl, že manželka jeho nalezla v úterý večer ve stáji dívku v zbědovaném stavu, která udala, že jmenuje se Žemličkova. Vypravovala, že v neděli odpol. vyžádala si dovolení k vycházce a šla do lesa Boru. Tam prý udělalo se jí zle, upadla do mdlob a ztrávila pak až do úterka v lese, zimou a hladem jsouc celá zmořená. Teprve v úterý se tak dalece vzpamatovala, že mohla se s námahou dovléci do Třebína. Továrník p. Fürth ještě ve středu poslal pro Žemličkovou kočár a dal ji dopraviti do nemocnice.
Je samozřejmě možné, že se Rozalii udělalo v lese zle. Ovšem otázkou zůstává, co se odehrávalo celé ony dva dny, kdy nebyla od neděle do úterka k nalezení. Podle pana Jaromíra Jindry, může být jednou z hypotéz, že Rozalie Žemličková ve skutečnosti v lese Bor porodila dítě, které nebylo chtěné, a tak jej mohla někde zahrabat. Pravdu už se ale v této věci jen těžko dozvíme.
(bývalá hájovna)
Ve stále chladném období, v březnu 1905, jsou čtenáři Jihočeských Listů informováni o nalezení promrzlého muže v lese Bor, kterému mnoho ke smrti nechybělo.
Jihočeské Listy 11. března 1905:
Polozmrzlý muž nalezen v lese. – Dne 6. t.m. ráno nalezla vojenská hlídka blíže vojenské střelnice v lese Boru v houštině asi 23letého poloblbého muže. Týž byl na polo zmrzlý a v bezvědomí. Vojíni přenesli ubožáka na strážnici střelnice, kde třením a teplým nápojem přivedli jej k vědomí. Nebožák vyprávěl pak, že již osm dní jest z domova pryč, poněvadž s ním bylo špatně zacházeno. V poledne téhož dne byl dopraven do nemocnice.
Další nutná hospitalizace, ale tentokrát v důsledku zranění, se odehrála v červenci 1906. Z krátké informace vychází najevo, že les Bor měl již na počátku 20. století problémy s odpady po značné lidské činnosti, která tam byla stále přítomna. Ostatně i dnes (dost možná i daleko více) les Bor místy připomíná spíše odpadní skládku.
Jihočeské Listy 25. července 1906:
Nehody a úrazy. – Školačka Marie Musilova z Č. Budějovic onehdy při sbírání jahod v lese Boru šlápla bosou nohou na střepinu z rozbité láhve a rozřízla si chodidlo tak značně, že bylo nutno dopraviti ji do nemocnice.
Jihočeské Listy se Boru obšírně věnují 7. srpna 1907; v této zprávě narážíme na problamtické vztahy mezi českou a německou populací žijící v Českých Budějovicích. Především musíme v této souvislosti připomenout, že na začátku 20. století vyhlásil německý purkmistr Českých Budějovic (správa města byla tehdy výhradně v německých rukách, třebaže německého obyvatelstva tady žilo méně než Čechů) Taschek bojkot veškerému českému podnikání. V praxi to znamenalo, že Němci nebudou obchodovat ani nakupovat či jiným způsobem podporovat české podniky a živnostníky. V reakci na to česká strana vyhlásila pro změnu bojkot všeho německého… Situace oboustranného bojkotu si vyžádala – jak se dočítáme v Jihočeských Listech – lidskou oběť …
Jihočeské Listy 7. 8. 1907:
Opět smutná oběť hospodářského boje v Č. Budějovicích. – Boykot, vyhlášený v Čes. Budějovicích purkmistrem Taschkem na zničení českých živnostníků, jeví už i strašlivé účinky, ale tam, kde se jich zlopověstný primátor budějovický nenadál: totiž v řadách ne českých, nýbrž německých živnostníků. Zde opět příklad toho, doklad nejvýš truchlivý: V Krajinské třídě, jedné z nejživějších to ulic vnitřního města nebylo německého holiče; byli tu ale dva čeští holiči, k jejichž zákaznictvu patřilo i jisté procento Němců, kteří tu byli ovšem vždy výborně obslouženi, neboť tito čeští holiči jsou ve svém oboru naprosto spolehlivými. Ale z usnesení boykotové organisace německé měli jim býti němečtí zákazníci odebráni. Když to nešlo štvaním a výhrůžnými dopisy dotyčným německým „provinilcům“, zkusilo se to jinak: v budově městské spořitelny – pár kroků od krámů obou českých holičů – uprázdněn byl krám a sem naverbován německý holič Silbermann, aby pomáhal české holiče ničiti. Ale nešlo to – Silbermann za několik neděl sebral svých pět švestek a zmizel. Nezdarem tím ale nedali se zachránci budějovického němectví odstrašiti a našli si jiného holiče. Jmenoval se Theodor Lukaschek, jenž dříve měl obchod v Biskupské ulici, kde se mu obstojně dařilo. Toho muže usadili do neblahého krámu v domě spořitelny, zahrnuvše jej hojností slibů, že jej budou všemožně podporovati. Jak slibům dostáli, tomu nasvědčují přesmutné konce života Lukaschkova. Do oficiny jeho zřídka kdy někdo vkročil, nebožák nevydělal tu ani na nejnuznější živobytí a přivedl se na mizinu a až k zoufalství. V neděli odpoledne našli jej lidé v obecním lese Boru oběšeného. – K tak hrozným koncům dohnala jej hazardní hra smečky štváčů, jdoucích za Taschkovým heslem o „očistění“ Č. Budějovic od českých živnostníků. O řadě úpadků německých obchodů a živností v Č. Budějovicích jsme se již zmínili – nyní stupňují se „úspěchy“ německého boykotu i k takovým truchlivým důsledkům! Na koho padne kletba dračího sémě, nesoucího tak příšerné ovoce, snadno lze uhodnouti.
U roku 1907 zůstaneme i nadále. Jihočeské Listy totiž ve zmíněném roce přinášejí koncem listopadu ještě jednu zprávu, žel bez dalších podrobností, jako tomu bývalo v případě jiných podobných událostí.
Jihočeské Listy 23. 11. 1907:
Těžký úraz drvoštěpa. – Při kácení dříví v obecním lese Boru dne 16. t.m. zasažen byl dělník Lukáš padající těžkou větví do hlavy a těžce zraněn, takže v bezvědomí se skácel k zemi. Byla mu opatřena lékařská pomoc a členové záchranného sboru dopravili jej do nemocnice.
O velice ošklivé smrti informuje list své čtenáře v únoru roku 1909, tedy rok a čtvrt po úrazu drvoštěpa.
Jihočeské Listy 3. 2. 1909:
Smrtelná nehoda starce. – Šedesátiletý rolník p. Navara z Branšova zajel si minulý týden do lesa Boru pro chvoj. Když vyjížděl zpět, tu nešťastnou náhodou se vůz chvojí naložený převrhl na něho a dřív než přišla pomoc, byl Navara pod vozem umačkán a udušen.
K dalšímu úmrtí došlo v červnu 1912, kdy se podařilo vyřešit zmizení vojína, pohřešovaného po dobu šesti týdnů. Les Bor tak má další sebevražedný křížek, tentokrát zaviněný nevyřešenou krizí z nešťastné lásky.
Jihočeské Listy 19. 6. 1912:
Mrtvola zastřeleného vojína nalezena byla dne 14. t.m. v lese Boru. Poznán v ní onen vojín od 88. pluku, jež byl již asi 6 neděl pohřešován a pokládán za sběha. Jeho mrtvolu nalezl jistý žák zdejší lesnické školy, upozorněn byv na ni nápadným chováním se svého psa. Soudní komise konstatovala sebevraždu. Mrtvola byla dopravena do vojenské nemocnice a v sobotu večer s vojenskou poctou pohřbena. Vojín prý si zoufal z nešťastné lásky.
(vojenská střelnice)
O pouhé tři dny později: 22. června 1912 se Jihočeské Listy k případu vrací krátkou zprávou, která by dnes byla striktně za hranou novinářské svobody. V jedné větě se čtenář dozvídá, že zastřelený vojín se jmenoval: František Rost.
A les Bor 19. února 1913. Noviny informují o smutné události, kdy dítě pozřelo plody jedovaté plodiny (zřejmě asi rulíku zlomocného), což si vyžádalo cenu nejvyšší.
Jihočeské Listy 19. 2. 1913:
Otrávil se jedovatými bobulemi. – Jedenáctiletý školák J. Koreš ze Čtyř Dvorů, syn truhláře, zašel si v těchto dnech do lesa Boru na „kočičky“, při čemž nalezl jakési bobule, které snědl. Záhy pocítil bolesti a za několik hodin zemřel otravou.
Úplně poslední zprávou, která uzavírá naše periodika rokem 1914, je pokus o sebevraždu, z něhož není jasné, zda ve výsledku vyšel či nikoli. To ovšem nic neubírá na dramatičnosti celé události.
Jihočeské Listy 22. 4. 1914:
Pokus sebevraždy. – V lese Boru střelil se dne 17. t.m. odpoledne z revolveru do prsou 35letý uměl. zámečník Fr. Brož, příslušný do Volečníka a bydlící v Č. Budějovicích. Těžce zraněný doplížil se až k městské rybárně, kde klesl a byl později dopraven do nemocnice. Stav jeho jest velmi kritický. – Brož, jenž zcestoval hodný kus světa, byl povahy poněkud výstřední. Proč si sáhl na život, není nám známo.
(vodní nádrž nedaleko bývalé vojenské střelnice)
Takový tedy byl les Bor pohledem českobudějovických periodik z let 1865-1914. - Závěrem se sluší poznamenat, že v období let 1865-1914 se nepodařilo dohledat ani jeden jediný záznam, který by les Bor – třeba jen vzdáleně – připomínal jako místo kde straší, nebo se v něm odehrávají paranormální jevy. Právě naopak. Les Bor je v letech Rakouska-Uherska místem, které kypí životem, je navštěvované širokou veřejností a pořádají se v něm různé společenské a volnočasové akce.
Ač smrtí se v něm za zkoumanou dobu odehrálo dost, je nutné podotknout, že na příměstský les jde o celkem běžný obrázek, který si nezadá s podobně situovanými lesy v jiných větších či menších městech. Neboť stále platí, že kde je více lidí, je i větší šance, že se odehrají nějaké nehody, tragédie či zločiny. Říci tedy, že les Bor je místem, kde více než kde jinde docházelo k úmrtím či nehodám, je nedbalost nebo chybné vyvozování faktů.
Les Bor v letech 1865 až 1914 nebyl nijak výjimečným místem. To, co jej učinilo v chápání lidí výjimečným, se tedy muselo stát až později. Ale to již bude tématem jiné práce.
Ve třech článcích jsme se dozvěděli něco o historii Boru očima dobových periodik druhé poloviny 19. století a necelé první čtvrtiny 20. století. Rozklíčovali jsme jednotlivé události a mezi řádky se dozvěděli něco o dobovém chápání lesa Bor, životě v Českých Budějovicích a Branišově, či vztahy mezi Čechy a Němci v této době.
Doufáme, že práce pana Jaromíra Jindry bude v rámci chápání historie Českobudějovicka daleko přínosnější, než jen jako náhled na jeden les u Českých Budějovic v průběhu času. A že nejen jednotlivci, ale i širší média si začnou všímat historie, kterou nám periodika zaznamenala dlouho před tím, než se ozvaly první výstřely Velké (Světové) války.
autor článku: Ondřej Bezouška
periodika prostudoval: Jaromír Jindra
korektura: Kateřina Běhanová, Jaromír Jindra
historické obrázky Č. Budějovic: Historické Budějovice
PRVNÍ DÍL: LES BOR - SKUTEČNÁ HISTORIE (1865-1875)
DRUHÝ DÍL: LES BOR - SKUTEČNÁ HISTORIE (1876-1900)