Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záhadologický výzkum v kasárnách Josefov (19.-20.9.2015)

1b.jpg 2b.jpg 3b.jpg

Když jsme s výzkumy v roce 2013 začínali, věřili jsme, že se naše činnost bude orientovat primárně na hledání důkazů, že život po životě existuje. Ostatně těch několik opravdu kvalitních anomálií, co jsme za ta léta zaznamenali (a to nejen jako Paranormal tým z.s.) nám říkala, že určitě něco nad rámec našeho chápání existuje. Jenže, jak roste naše zkušenost, rozpočet a počet případů, dochází nám, že odpověď na původ záhadologických anomálií může být vícerá. Nejen, že už nebereme v potaz různé esoterické teorie, s úspěchem se nám daří vyvrátit i naše dřívější tvrzení. A záhadologický výzkum v pevnosti Josefov dokonce s úspěchem nahlodal jeden ze základních pilířů, který jsme v roce 2013 vybudovali. Jaký a co to pro nás znamená, se v tomto článku dozvíte.

 

josefov2.jpg

Každý výzkum byl pro náš spolek posunem. Nemůžeme tak říci, že nějaký výzkum byl horší, než druhý. Vše, co proběhlo, znamenalo úspěch a rozšíření poznání reality kolem nás.

Když jsme s výzkumy začínali, používali jsme techniku primárně pro komunikaci s „duchy“. Duše, též duch můžeme v širší definici specifikovat jako inteligentní energii s osobností. V užší definici jí pak máme vedenou jako: nehmotnou energii specifikovanou na lidskou substanci vykazující se inteligentním chováním se specifickými rysy dané zesnulé osobnosti.

 

josefov1.jpg

Nutno podotknout, že výše zmíněná definice vznikla až v pozdější fázi fungování Paranormal týmu z.s. Přesněji řečeno, v roce 2015. A právě tyto definice, jejich významy a využití v praxi stojí za mnohými změnami, které na poli bádání zažíváme. Proč, by stálo za samostatný článek (který někdy napíšeme), to důležité ale tkví v poznání, že objektivně těžko lze potvrdit, že za anomálií při níž na nás ze tmy přilítne horizontálně kamínek (a ten kamínek nikdo živý nehodil), nebo že když slyšíme v diktafonu několik slabik neznámého hlasu, za tím nutně stojí inteligentní energie specifická na konkrétní zesnulou osobu. Bohužel, v objektivní metodice poznávání odpověď tak jasná není, a proto jsme se rozhodli v posledním výzkumu roku 2015 podívat se na zoubek jedné důležité věci.

Traduje se, že nejvíce energetických anomálií a strašení je na místech s pohnutou historií. Když navštívíte naše webové stránky, poznáte, že zkoumáme hlavně na místech s takovou minulostí. Ovšem, co nám mohou říci místa, kde se nikdy nic tragického nestalo? Lokality, kde život běžel tak triviálně, že tam nikdo nic paranormálního ani nečeká? A přesně takovou lokalitu jsme si vyhlédli.

 

josefov3.jpg

Vojenská kasárna v Josefově je opuštěná budova s nádvořím (takže tam budeme mít maximální klid), kterou v minulosti využívali filmaři a nyní jí pro své měření a zkoumání využijeme my. Nikdo zde – co víme – nezemřel. Podzemí josefovské pevnosti je v jiné části města. Bitva u Hradce Králové se stala zase na úplně jiném místě (kilometry a kilometry daleko). Prostě ideální nudné místo, kam by si i smrtka odskočila na dovolenou, kdyby mohla.

Nikdy zde nikdo nic paranormálního nezažil a my si vzali za úkol na tomto místě provést přesně takový výzkum jako v lokalitě, kde má „strašit“. Co nám naše přístroje odhalí?

 

josefov5.jpg

VÝZKUM

První fáze výzkumu probíhala ještě za dne. S přístroji na EMF pole jsme prošli celou budovu i její nádvoří a měřili elektromagnetické odchylky místnost za místností. Celá zkoumaná oblast již dávno nemá funkční elektroinstalaci a naše mobilní telefony byly vypnuté. Jelikož elektromagnetismus nás obklopuje neustále, soustředili jsme se na specifické odchylky v tomto poli. Ty nepřesahovaly 3-5 milliGauss na přístrojích z nichž jeden funguje na 30-20 000 Hz a druhý na 30 až 300 Hz.

Zmíněné odchylky nepředstavovaly nějaké výrazné nadnormální anomálie.

Po rozmístění kamer a naplánování průběhu noci, začalo samotné celonoční monitorování. Během něho jsme metodologicky postupovali tak, jak jsme to v uplynulém roce dělali i na jiných zkoumaných lokalitách. Většinou jsme nic nepociťovali. Tu a tam byly slyšet hlasy z venku, které vždy uvádíme do záznamu pro budoucí analýzy a jinak o obyvatelstvu okolo jsme nic nevěděli.

Okolo třetí hodiny ranní Ondřej Bezouška vzal kameru a šel udělat průzkum, jak na něj opuštěné prostory za tmy budou psychicky působit. Jeho kognitivní procesy byly nejvíce ovlivněny ve chvíli, kdy se široké a veliké prostory domu výrazně zužovaly. V ten okamžik jeho tělo začínalo produkovat více adrenalinu a smysly vyhodnocovaly i obyčejné zapraskání, jako možnou přítomnost někoho či něčeho.

 josefov6.jpg

ANALÝZA

Analýzy ze třetí hodiny ranní, kdy Ondřej sám procházel celou budovu, neodhalily nic objektivně paranormálního. Ovšem při zkoumání nahrávek půlnočního výzkumu na půdě, kde Kateřina Běhanová a Ondřej Bezouška pokládali otázky pro možné inteligentní odpovědi, jejich diktafon zaznamenal hlas, jenž nepatří nikomu z vyšetřovatelů a při analýze byl shodně několika výzkumníky vyhodnocen jako: „Pepan tiše.“ Slyšet ho můžete v první i druhé epizodě Duchové pevnosti Josefov.

Tento záznam odpovídá těm kvalitnějším důkazům EVP fenoménu, které jsme v minulosti publikovali. Nabízí se tedy otázka, proč je slyšet i tam, kde se nikdy nic tragického odehrát nemělo?

josefiv4.jpg

Odpověď samozřejmě nemusí být jedna. A objektivně se všechny budou těžko dokazovat. Logicky ale již víme, že energetické anomálie jako EVP či parakinetická aktivita nemusí nutně znamenat přítomnost či dokonce existenci duchů. Díky stále novým zkušenostem a analýzám je možné, že vysvětlení těchto záhad může mít i jiné činitele. Například naší samotnou psychologii, jiné reality či dimenze, atd. Musíme si uvědomit, že jakmile operujeme se záhadologií, tak i takové teorie jako prolínání časů je stejně reálné, jako tvrzení o existenci duchů.

 

A to je možná největší přínos celého výzkumu v Josefově. Nestát nutně na paradigmatech, když výsledky odhalují i jiné možnosti vysvětlení, včetně těch racionálních. Protože otevřenost k jiným přístupům a myšlenkám může ve výsledku být onou správnou cestou k plnému pochopení záhadologické oblasti kolem nás. A tedy i reality světa, v němž žijeme.

 

>za fotografie děkujeme Tadeáši Kadlecovi

autor: Ondřej Bezouška
korekce: Kateřina Běhanová

 

ZPĚT NA HLAVNÍ STRANU