Vyšetřování na židovském hřbitově v Českých Budějovicích (16.-17.8.2013)
Technika:
2x kamery
2x ghostmetr
2x diktafon
2x fotoaparát
osvětlení
teploměr
Židovský hřbitov v Českých Budějovicích stojí osaměle na Pekárenské ulici asi půl kilometru od viaduktu. Donesla se k nám zpráva, že před lety se několik místních mladíků snažilo vyvolávat duchy; přelezli zeď, přinesli si svíčky a začali vyvolávat. Následně plameny vzplály vysokým plamenem a zarostlé prostranství zaplnily nevysvětlitelné zvuky. Už to stačilo k tomu, aby se parta dala na útěk a nikdy na tento okamžik nezapomněla. Zprostředkovaně nám o tom bylo vyprávěno z důvěryhodného zdroje a tak jsme se vydali prozkoumat tajemný židovský hřbitov na vlastní pěst.
Ten je rozdělen do několika sekcí, ta nejstarší sahá do devatenáctého století. Nejmladší hroby jsou z poválečné doby, kdy skupinka přeživších Budějovických židů celý hřbitov obnovila, neboť za protektorátu s ním nebylo zrovna šetrně zacházeno.
Dneska je židovský hřbitov jen němou vzpomínkou na doby, kdy v Budějovicích sídlila židovská obec. Židé v Budějovicích téměř vymřeli, obec se zrušila a tak již jen můžete navštívit kamenné památníky dávné společnosti, co zde žila a zanechala po sobě toto místo s kaplí, která dnes funguje jako menší muzeum historie židů.
Za stmívání dorážíme na místo a okamžitě vybalujeme naši techniku. Děláme první kamerové záběry a plánujeme si rozmístění techniky do jednotlivých sekcí, které jsme si podle mapy připravily. Vše máme naplánované, vyšetřování může začít.
První podivné pocity máme na samotném začátku, racionálně odůvodnit je ale můžeme tím, že se tu teprve rozhlížíme, přesto cítíme chlad a občas se otáčíme v dojmu, že za námi někdo stojí. Tyto pocity ale po krátkém čase ustávají. Na nějakou dobu se přemisťujeme do kaple, která je dnes vlastně spíše takovým malým muzeem. Ptáme se, jestli zde s námi nechce někdo komunikovat, zaťukat nám na nábytek, dotknout se nás, ale nic se neděje, všude je klid. Vypravujeme se tedy na druhou, již noční prohlídku s tím, že jednu kameru necháváme samotnou v místnosti s ghostmetrem i diktafonem, kdyby náhodou se něco dělo, abychom to měli zachycené na záznamu.
Venku zapalujeme u několika hrobů svíčky, zkoušíme mluvit česky, anglicky i německy, zatímco druhý diktafon stále nahrává naši výpravu, ale stále panuje klid. S nepořízenou se vracíme zpět a krátce po našem příchodu do místnosti, kdy oba mluvíme nahlas, abychom měli jistotu, že diktafon zaznamenává naše hlasy, zachytáváme dvě EVP, které si můžete prohlédnout v naší sekci tomuto fenoménu věnované.
Krom nahrávání zvuku, snažíme se i využít naše fotoaparáty s nimiž pořizujeme jednu fotku za druhou. Zajímavější z fotek naleznete v odkazu pod článkem, přičemž dvě fotky v nás vyvolávají otázky. Na první je zachycena zelená mlhovina; nikdo z nás ji neviděl a nic podobného jsme nikde jinde nezachytili. Přesto, že je tento úkaz zajímavý, může svědčit o nějaké vadě, špatném osvětlení baterky, která se přimíchala do blesku či zamlžené čočce. Racionálního vysvětlení je více než toho paranormálního a tak tuto fotku uveřejňujeme jako zajímavost, aby si každý na ní mohl udělat svůj názor (odkaz na fotoalbum pod článkem).
Druhá fotografie však v sobě má ohraničené světlo a před ním lidsky se rýsující tvář. Je mimo osvětlení města a na žádné jiné fotce nic podobného není. Dodnes v nás vyvolává otázky a rozhodně se pro potvrzení její pravosti ještě na hřbitov někdy vypravíme. Sami si však můžete udělat na ní vlastní názor.
Ještě během poslední obchůzky po hřbitově zkoušíme trochu aktivitu vyprovokovat, smlouváme i vyslovujeme přání, aby duchové zhasly svíce, které jsme zapálily, ale nic z toho se neděje. Pociťujeme maximálně svatý klid.
Hodiny ukazují kolem půlnoci, když končíme s naším vyšetřováním. S kvantem záznamů z kamer, diktafonu i fotografiemi opouštíme toto místo. Na zážitky bylo velice slabé; emotivně jsme čekali daleko více. Ale, co se záznamů týče, splnilo svůj účel a minimálně kvůli nim se na toto místo ještě vrátíme, abychom si potvrdili, že naše výsledky skutečně mají paranormální původ.