Paranormal tým

Věřte mi drazí čtenáři, že za roky vyšetřování paranormálních jevů jako vyšetřovatel poznám, co můžu a nemůžu očekávat od konkrétního výzkumu. Vždy razím heslo: realita je reálná. A toto pravidlo platí i pro tyto akce. I proto hodnotím vyšetřování statku v Maršovicích jako jedno z těch mála míst v naší zemi, které otestovalo hranice tohoto mého rčení. Ač v samotném videu jsme střízlivě sdělili, že největší objev se týkal obsahu bývalého rybníka u domu, pravda je zde komplikovanější. A čím více vody od daného vyšetřování uplynulo, tím prapodivněji působí výsledky, které jsme zde zaznamenali.

Úvodem si sdělme, že jsem před vyšetřováním o nějakých Maršovicích v životě neslyšel. Kdyby mi kdokoli u šálku kávy či nad sklenicí piva sdělil, že jde o sklípek na Moravě, nebo o autobusovou zastávku na vysočině, věřil bych mu. Pro vyšetřovatele paranormálních jevů jde o místo zcela netknuté, panenské. Přesto tu jedna rodina na statku, kterému se přezdívá Topolovina zažívá něco, co považuje za paranormální úkazy.

Dle vyprávění se tu odehrávají typy paranormální aktivity od čistě subjektivních vjemů, které nemůžeme objektivně potvrdit: pocity tlaku na hrudi, náhlé nevolnosti, pocity paniky na schodech do prvního patra (to později bez znalosti legendy prožila i Kateřina Běhanová), atd. Až po objektivně zaznamenatelné anomálie, dokonce zde možná konkretizované na zjevení: konverzace majitelky s osobou, o níž si myslela, že to je manžel, i když v tu dobu byla doma sama. Vidění postavy muže více lidmi najednou na místě, kde ale nikdo nebyl. Samovolné otevírání a zavírání dveří (což spadá do kinetické paranormální aktivity), bouchání do jídelního stolu a spatření postavy muže v okně směrem do dvora, kam nikdo cizí nemá přístup. Stejně zvláštně se chovají občas i zvířata, kdy kupříkladu dvě kočky sledují jedno prázdné okno v prvním patře (viz přiložená fotka níže).

Své svědectví k výše řečenému mohu dát i já sám za svou osobu. Když jsem v tomto domě nocoval spolu s herečkou během natáčení hraného filmu Bílá smrt (v nedostavěné hospodě v přízemí), zhruba ve čtyři hodiny ráno (rok po vyšetřování), když začínalo svítat, ozvala se z prvního patra rána. Probudila mě a já tak zjistil, že něco otevřelo dveře do místnosti nad námi, kterou jsme večer po natáčení zavřeli. A kromě nás nikdo jiný v domě nebyl.

Do Maršovic jsme přijeli v srpnu 2017, ano dva roky před napsáním tohoto článku. Nebyla to pro nás zrovna jednoduchá doba, neb jsme se vrátili z expedice v Rumunsku a měli skutečně oceán videí k analýze. Od Maršovic tedy má osobní očekávání nebyla valná, přece jsem po Hoia Baciu čekal, že přijde opět několik let naprosto poklidných výzkumů, kde stěžejní záhady odhalíme a vysvětlíme. Inu jsem jen člověk.

Statek Topolovina byl v době našeho příjezdu jedním velkým staveništěm rozdělený na dvě části. Jednu obytnou, kde žila rodina a druhou s rozestavěnou hospůdkou v přízemí a v prvním patře staveniště rozdělené do několika bytových kójí plus moderní přístavek na půdu. Z bývalého nábytku tam toho zbylo pramálo a mohli jsme se jen domnívat, co čemu kde sloužilo. Přesto celý tento prostor měl ještě jednu specifikaci. Deset let před naším vyšetřováním krátce před vánoci vyhořel. Nevyhořel samozřejmě do základů, ale černý strop, očouzené rámy oken, to vše bylo stále patrné jako jakési memento odehrané minulosti.

Rok a půl po vyšetřování mě kontaktovala osoba, která tu dříve žila a daný požár na vlastní kůži zažila. Z toho důvodu můžu – když už ne video – článek obohatit o další zajímavé svědectví.

Před vánoci roku 2007 zastihl Topolovinu požár jednoho křídla domu. Šlo o část domu, která byla obývána, a vzplanout mělo elektronické zařízení. Zřejmě tedy zkrat. Požáru si v jeho původní fázi nikdo nevšiml, bylo to v době, kdy všichni spali, až štěkající pes zburcoval obyvatele domu a vyhnal je ven. Požár zničil první patro domu. Na druhé křídlo budovy se nedostal. Později byla tato část domu rekonstruována a zvednuta o nové podlaží. Práce ale musely být přerušeny kvůli stěhování.

Je nicméně zajímavé, že i z pohledu původních majitelů domu, docházelo podle jednoho člena, s nímž jsem měl tu čest osobně hovořit, k podobným úkazům abnormalit, které mi byly dříve popisovány svědkem, který se ale s touto osobou nikdy nesetkal.

Nemám pochyby, že na 99% měl požár racionální vysvětlení. Je pravda, že u několika zaznamenaných případů poltergeista na našem území vždy v těchto případech došlo nejprve ke kinetické paranormální aktivitě (samovolné pohyby předmětů), která krátce na to přešla i v aktivitu samovznícení konkrétních předmětů. Dobře o tom kupříkladu informuje v jednom svém videu Jaroslav Mareš (uvádí i konkrétní svědectví). Nicméně vzhledem k tomu, že se nic z toho v době před naším výzkumem či po něm neodehrálo a abnormality v elektromagnetickém poli nebyly tak intenzivní pro takové radikální projevy, přikláním se spíše k racionální příčině požáru, protože paranormální aktivita zde má jiné dispozice.

Výzkum paranormálních jevů jsme provedli v oblasti, která vyhořela. Odtud právě pochází nejvíce svědectví o paranormálních jevech a sem se bojí majitelka sama chodit. Kamery, měřiče elektromagnetického pole, detektory pohybu, záznamníky zvuku, monitorovali jsme realitu zde opravdu důkladně.

Během dne jsme se navíc podívali na zoubek jedné místní legendě, která říkala, že na konci války zde nacisté do rybníka odhodili veškerý vojenský materiál, který tu měli uskladněný. Abyste pochopili historické souvislosti: celá tato oblast byla vysídlena s cílem, cvičit zde vojáky nacistického Německa. Do setmění jsme ale žádný vojenský materiál nenašli. Z toho důvodu jsme se vrátili do domu dále vyšetřovat paranormální jevy a tento výzkum dna bývalého rybníka nechat s detektorem kovu opět až na následující den.

První fáze vyšetřování s cílem monitorovat přirozené elektromagnetické pole se náramně vydařila. Vše plně vyhovovalo standardům a nic nevykazovalo abnormality. Tedy až na jedno naše zařízení zvané detektor pohybu. Ten vykazoval pohybu až až. Tedy pohybu, který ale nebyl patrný. Buď tedy plní svůj účel na výbornou a něco co my nevidíme, si před ním dávalo rozcvičku, nebo pracuje špatně, což pozdější detailní analýza potvrdila.

Druhá fáze zvaná intervenční (protože fakta získaná první fází nyní využíváme k tomu, že provádíme různé metodické zásahy v kontrolovatelném prostředí a zkoumáme, zda výkyvy v elektromagnetickém poli a v dalších měřených jednotkách se vychýlí normálně či abnormálně a proč) se nevydařila, tak jak měla, protože do ní zasáhl činitel, s nímž jsme nepočítali. Bouřka.

 S jejím příchodem nám měřiče elektromagnetického pole začaly vykazovat silné výkyvy. Během výzkumu nám (snad vítr) vytrhl napevno uzavřené okno a teploty létaly jak splašené směrem do nižších hodnot. Abnormality v elektromagnetickém poli ovšem nevykazovaly žádné náznaky nějaké třeba komunikace. Objevovaly se náhodně.

Z těchto jmenovaných důvodů jsme se rozhodli, že třetí fáze vyšetřování zvaná izolační nebude a pokusíme se vyřešit alespoň záhady spojené s elektromagnetismem během bouřky.

Byla to totiž pro nás jedinečná příležitost, jak zkoumat přírodní jevy na zařízení v domě, kde má strašit. Byla pravda, že nyní nám přístroje šílely, ale toto šílení nemělo žádnou logiku. Dělo se nahodile, ať blesky ozařovaly oblohu či nikoli. Prostě pro nás zoufalá situace, protože racionální vysvětlení ne a ne přijít. Pak se bouřka vzdálila, ale abnormality v EMF poli pokračovaly další zhruba hodinu.

Od cca třetí do čtvrté hodiny ráno pak nastal úplný klid a jak počasí, tak i zařízení byly jako v první fázi výzkumu, tedy bez abnormalit, ve statusu quo.

Pozdější analýza záznamů nepřinesla sice kamerové objevy, ale pár skutečně zajímavých diktafonových záznamů. Během výzkumu totiž nastalo několik zajímavých situací. První se odehrála ještě před bouřkou, kdy Kateřina Běhanová slyšela jakýsi hlas. Ten byl poté nalezen i na diktafonu a je součástí dokumentárního snímku Duchové statku Maršovice. Nejedná se tedy o EVP, protože byl fyzicky slyšen člověkem, tedy nikoli jen formou elektronického zařízení jako například diktafon.

Druhá zajímavá situace se odehrála hodinu poté, co se okno s přicházející bouřkou rozhodlo přejít z pozice „zavřeno“ na „otevřeno“. Kateřina Běhanová stála v tu dobu u schodů do přízemí. Tu zaslechla na nich kroky jdoucí k ní. Ve stejný okamžik Michala Valešková začala zaznamenávat reakci na K2 EMF metr ve svých rukách na druhé straně domu, v prázdné místnosti. Kamera toto vše zaznamenala, takže okamžik Káti akustického úkazu i Míši reakce K2 EMF metru máme dobře nahranou. Samotné zvuky kroků ale kvůli dešti bubnujícímu do oken jsme neslyšeli a nemůžeme je tudíž důkazně potvrdit.

Co jsme ale slyšeli je jedno EVP poté, co bouře odešla, a vše se začalo navracet do klidu. Na onom zvukovém záznamu jsme všichni (tedy, Michala Valešková, Kateřina Běhanová, Kamil Valeška a Ondřej Bezouška) v jedné místnosti nedaleko schodů do přízemí. Reflektujeme aktuální dění i abnormality dříve zaznamenané. V tu chvíli se ozve hlas, který nepatří nikomu z nás, a obsahově jsme se shodli, že říká dvě slova o dvou slabikách konkretizované jako: „pojď pryč“.

Veškeré EVP i ostatní zajímavosti z výzkumu můžete na vlastní oči spatřit v dokumentárním filmu Duchové statku Maršovice, který naleznete na našem youtube kanálu a přikládáme ho ke zhlédnutí níže. Obahuje i EVP o němž jsme se zmiňovali.

Co sdělit závěrem? Inu vraťme se zpátky do Maršovic druhého dne po vyšetřování. Právě v něm Michala a Kamil nalezli v půdě u hráze rybníka zásadní objev. Objev, který z legendy učinil skutečnost. Ano, byla nalezena zahozená munice i další zbytky vojenského vybavení z konce Druhé světové války po prchajících nacistech. Tento objev je krásnou tečkou za tímto vyšetřováním. Často legendy navždy zůstanou jen legendami. Nepodaří se již dohledat žádné důkazy, které by tu informaci rozebraly na fakta a mýtus. Zde se to podařilo. A i kdyby se tu nic paranormálního neodehrálo, toto by byl úspěch. Takže výzkum v Maršovicích je pro nás úspěšnou výpravou, která nás seznámila s jedním opravdu paranormálně aktivním místem, kde jsme navíc objevili i fyzické pozůstatky dokazující těžké časy našeho národa.

Autor článku: Ondřej Bezouška

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU