Paranormal tým

Je odpoledne 9. června, když se postupně na hrad sjíždějí vyšetřovací skupiny: Paranormal tým a V.T.P.J., dokumentovány štábem FTV Prima. Po podepsání smlouvy s paní kastelánkou, následnou instruktáží a provedení po sídle, začíná několikahodinová příprava techniky, jenž se rozmisťuje po celém areálu hradu. Tuto část má na starosti Pavel Charvát a její fyzicky nejnáročnější část spočívá v přepravě těžké autobaterie na vrchol nejvyšší Landštejnské věže.

Slunce se pomalu chýlí k západu a máme co dělat, abychom vše i ve 12 lidech časově stíhali.

Historie Landštejna a důvod naší návštěvy

Landštejn byl pravděpodobně založen Přemyslem Otakarem I., roku 1222 (první písemná zmínka sahá k roku 1231) a jeden z důvodů jeho stavby byla ochrana blízké obchodní stezky (vedla z Itálie přes Rakousko dále na sever), za kterou Landštejnští vybírali mýto.

Od roku 1315 patřil Landštejn Vilémovi z Landštejna. Ten přislíbil svou dceru Markétu pánovi Jindřichovi II. z Hradce. Markéta i Jindřich v sobě nalezli zalíbení, jenže Jindřich II. si chtěl jako věno přivlastnit pravidelný podíl z mýtného a z toho důvodu změnil obchodní stezku, která tak již nevedla kolem hradu Landštejn, ale příhodně přes pozemky Jindřicha II. Vilém si tuto troufalost nenechal líbit. Tím se oba rody znepřátelili a na další čtyři roky se rozhořela válka jihočeských růží. V ní padlo mnoho životů, ale i manželství obou snoubenců. Ač Markéta prosila o smíření, Vilém byl neoblomný a sňatek již odmítal. Pomoc Markétě přislíbil až pan Buzek z Lásenic, který měl Markétu dovést k jejímu milému Jindřichovi. Plán však byl prozrazen a Buzek z Lásenic za trest uvržen do hladomorny na Landštejně, kde zřejmě i skonal.

Až sem se jedná o příběh vystavěný na faktických událostech. Dále však již máme jen pověst, která nám říká, co se mělo odehrát dále. Viléma připravovaný útěk dcery rozlítil natolik, že se uchýlil k trestu nejtvrdšímu a rozhodl se nebohou Markétu za trest zazdít v rozsáhlém Landštejnském podzemí. Od těch dob se má Markéta zjevovat jako bílá postava a bloudit po hradu, aby připomínala všem svůj neblahý osud.

Ať Markéta skončila zazděná ve vězeňských kobkách Landštejna (ty opravdu existovaly, neboť se o nich dochovaly písemné zprávy) či byla dána do kláštera, jedno je jasné: od té doby Markéta, dcera Viléma z Landštejna se již nadále nevyskytuje v historii, stejně tak se již o ní nevyskytují žádné další objektivní informace.

Válka růží stála mnohé i samotného Viléma. Nejenže přišel o svou dceru, ale nakonec byl v souboji smrtelně raněn a roku 1356 umírá. Pověst vypráví, že za smrt své dcery se má v bouřlivých nocích zjevovat mezi zdmi hradu a žádat o odpuštění.

Krátce před začátkem vyšetřování 

Paralelně s rozmisťování techniky již probíhá natáčení rozhovorů a záběrů pro chystaný krátký dokument z tohoto vyšetřování.

V době, kdy zapadající slunce hradní zdi zbarvuje do zlata, sedíme v podhradí a posloucháme poutavé vypravování bývalé paní kastelánky: Jiřiny Mládkové. Ta je s místním hradem neodmyslitelně spojena několik desetiletí a celý jej bere jako živoucí místo s vlastní energií, myslí i náladami. Kdykoli cítila, že hrad její přítomnost nechtěl, jeho rozhodnutí respektovala a místo raději opustila, neboť zkušenost jí připomínala různé nehody a z toho plynoucí zranění, kteří si odnesli návštěvníci, jenž si z tohoto místa tropili hloupé žerty.

Každý hrad byl v době jeho stavby zdrojem mýtů. A těmto mýtům čas skvěle prospívá. Landštejn není výjimkou a ač již je mnoho století neobyvatelný, báje v něm stále přežívají.

Slunce pomalu zapadá za obzor a přírodu si bere na starost tma. Zapínáme veškerou techniku, naposledy provádíme bezpečnostní školení a za režie Milana Přibyla probíhá rozdělení do vyšetřujících týmů. Ty jsou celkem čtyři a každý se bude pohybovat po jiné části hradu.

Natáčení má tentokrát na starosti Tomáš Bastl, jenž nezávisle na štábu FTV Primy bere kameru a dokumentuje průběh nočního výzkumu. Ostatní týmy též pořizují videozáznamy, ale s cílem možné paranormální úkazy zachytit. Kromě toho u sebe dále vlastní: ghostmetr a diktafon. Mimo této techniky mají některé skupiny i PSB7 zvaný též jako Ghost Box. V podstatě jde o zařízení monitorující radiové frekvence po desetinách vteřiny. Paranormal tým toto zařízení nemá ve své výbavě a ani výsledky s ním zaznamenané neuznává jako důkazní materiál. Hlas z tohoto přístroje slyšitelný je totiž hlasem, jenž má racionální vysvětlení právě v radiovém signálu, který je krom šumu zahlcen i radiovými stanicemi. A tedy ač přístroj přes různé frekvence jen přejíždí, zůstává zde právoplatný argument, že jejich původ může být i přes kolikrát zajímavý obsah neparanormálního charakteru. A pro Paranormal tým je důležité, aby to, co je paranormální, mělo i takový původ, nejen obsah.

Odlišný názor má kolegiální skupina V.T.P.J.. Její názor je podložen zkušenostmi s PSB7 a přesvědčivý obsah v něm sdělený je opřen o publikované důkazy [podívejte se na video z Bohnic]. Miroslav Přibyl dále sděluje: „Ghost box podporujeme, neboť se nám osvědčil v oficiálních i neoficiálních misích. Například: jeden anonymní případ vyšetřování u kamaráda, který se spojil se svým zesnulým bratrem a do puntíku informace sdělené, seděly. Ze skeptika se stal věřícím. Mimo jiné tento přístroj používají i jiné světově známé skupiny vyšetřující paranormální jevy.“

Začátek vyšetřování

Vyšetřování začíná. Čtyři trojice se vydávají na všechny strany podle pokynů mých a Milanových.

Počasí té noci je bezmračné. Žádný silnější vítr nevane, jen na vrcholku nejvyšší věže naše tváře hladí studený vánek. Avšak ani noční teploty neklesají pod 18 stupňů Celsia.

První problémy, které po začátku musí hlavní technik řešit, se týkají špatného signálu u některých nainstalovaných stacionárních kamer. Dále nás zlobí osvětlení ve sklepení, které se spíná na pohybové čidlo a nedaří se nám najít zásuvky pro jeho vypnutí.

S Milanem Přibylem a Tomášem Bastlem za kamerou, se vypravujeme okolo půlnoci na věž hradu. Já se zesilovačem napojeným na diktafon, Milan s ghostmetrem K2, EMF metrem a též diktafonem. Po dřevěných schodech stoupáme nitrem věže.

Ve spodních patrech zaznamenávám technický problém se zesilovačem. Respektive nezesiluje. Trvá mi zhruba minutu, než na chybu přijdu a uvedu jej do správného chodu. Následuje však jiný problém s rezonancí. Další minutu mi trvá, než se mi přístroj daří seřídit a pokračovat v plánovaném průzkumu. Z pozdějšího, předběžného vyhodnocování materiálů na hradě, zjišťujeme, že se na záznam v tu chvíli nahrál neznámý hlas. Milan Přibyl vysvětluje:

„Pustil jsem  si nahrávku pro sebe do sluchátek a slyšel tam něco jako ‚Já jsem Vilém‘, tuto větu jsem si pustil asi šestkrát, pak jsem to dal poslechnout i kolegovi (Ondřejovi). Záměrně jsem mu neřekl co slyším. On si vzal sluchátka a poslechl si to. Následně vyvalil oči a sdělil: ‚JÁ JSEM VILÉM.‘ Poté jsme to dali už nahlas poslechnout ostatním a též potvrdili stejné znění. Bylo nás tam sedm a pravděpodobnost jiné věty byla nulová. Toto EVP jsme dohledali i na diktafonu s externím parabolickým mikrofonem. Měli jsme ohromnou radost, která nás nabudila na celý zbytek noci. Po příjezdu domu jsem okamžitě usedl k nahrávce, že ji najdu a vystřihnu. Kolega udělal to samé. Co nás však oba zaskočilo, bylo to, že EVP věty ‚Já jsem Vilém‘ prostě z obou diktafonů zmizely. Nikdo neví proč.“

Po příchodu na Landštejnskou věž se Milan, já a Tom setkáváme s Michalou Palečkovou a Věrou Říhovou, které zde provádějí výzkum. Vyměňujeme si informace a dozvídáme se, že po celou dobu jim ghostmetr K2 reagoval a diktafon se vybil. Následně Milan Přibyl tyto jejich slova na kameru důkazně potvrzuje při zablikání ghostmetru K2.

Zprvu se zdá, že ghostmetr K2 na Milanovo slova reaguje. Když zavelí: „Zablikej!“ tak bliká. Když řekne: „Můžeš přestat blikat teď?!“ diody opravdu přestanou svítit. Ovšem od jisté chvíle a v jisté výšce tento přístroj začíná doslova svítit všemi diodami od zelené po červenou (znamená silné EMF záření pro zdraví nebezpečné). Po krátkém výzkumu zjišťujeme, že toto záření má na svědomí mobilní anténa na věži Landštejna, před pár lety zde nainstalovaná.

Elektromagnetické pole vyzařující z antény po cca 30 minutách způsobuje, že se Milanu Přibylovi dělá špatně od žaludku a bolí jej hlava. Později k tomuto vypovídá: „Na samotné věži jsem se ve dne cítil dobře. V noci se to změnilo v pocit, který zažívám výjimečně. Bylo tam silné elektromagnetické pole. Je známo, že někteří lidé v tomto poli jsou citlivější. Pociťují mdloby, závratě, bolení hlavy a žaludeční nevolnost. Mezi tyto lidi patřím i já. Ostatně tento můj stav může potvrdit i kolega Ondra. Ve věži v noci jsem byl jen dvakrát. Ve dne jsem tyto stavy na sobě nezaregistroval.“

Zároveň anténa na věži znehodnocuje veškeré pořízené materiály na ghostmetr K2, neboť mizí prvek možného paranormálního původu, který je nyní již zcela racionální.

Jak noc postupuje, jediné zajímavé záznamy nahráváme nedaleko kaple. Opět nejde o projevy paranormální, ale elektroinstalaci, neboť přístroje zaznamenávají konstantní hodnoty jenž jim odpovídají.

Další pozitivní záznamy tu a tam kolegové nahrávají na PSB7. V kamenných tlustých místnostech blízko země se ozývá pouze šum. Ve vyšších polohách u oken nebo venku však tento přístroj zaznamenává častější jevy. Z 50% jde o zvuky hudby na různých radiových stanicích (v desetinách sekundy slyšitelné), z 30% o nesourodé úryvky z vět a z 20% procent náznaky jednotlivých krátkých slov o délce jedné až tří slabik. V praxi s ním práce vypadá tak, že tazatel se zeptá: „Je zde někdo přítomen?“. Následně se odmlčí a poslouchá šum přístroje vyznačující se pravidelným tichým přerušováním, jak po desetinách vteřiny přeskakují různé frekvence. Někdy se tazatel ptá třikrát i čtyřikrát a neslyší ani náznaky slov. Někdy však po chvilce čekání slyší celá vyšetřovací skupinka kupříkladu: „Ano,“ nebo „Jsem tu,“ či se opravdu ozvalo slovní spojení, které obsahovalo slabiky dávající dohromady jméno: „Markéta“.

FTV Prima pozorující naše vyšetřování tu a tam s námi natáčí rozhovor do několika reportáží pro FTV Zprávy a jedno do pořadu Očima Josefa Klímy. Tyto reportáže jsou zaznamenány v okolí hlavního stanu na nádvoří hradu.

Hlavní stan má za úkol koordinovat výzkum a zajistit pokrytí celé lokace. Na tomto místě po celou noc vždy minimálně jedna osoba byla. Většinou seděla za monitorem notebooku a pozorovala dění, které zaznamenávaly stacionární kamery rozmístěné po celém objektu.

Okolo třetí hodiny ranní se vypravuji s Pavlem Charvátem a Tomášem Bastlem na věž. Oba kolem mě rozmisťují techniku a poté na mé vlastní požádání věž opouští. Zůstávám uvnitř sám se zvukovým zesilovačem a několika dalšími přístroji.

Prvních pět minut cítím trochu napětí, které má na svědomí adrenalin, který se mi vyplavil do organizmu změnou situace. Postupem času však jeho koncentrace v krvi klesá a tak co nejobjektivněji v následující půl hodině zjišťuji fakta. Táži se, žádám o nějaký projev. Později prosím jestli se mě někdo nemůže dotknout nebo mě strčit. Vše mlčí, jen z vysílačky se z hlavního stanu tu a tam ozývá Milan nebo Miroslav Přibyl, ptající se mě na různé podrobnosti či psychický stav.

Během této půlhodiny na vlastní kůži nezažívám nic paranormálního. Ani při pozdější analýze není objeveno nic, co by mohlo být výše zmíněného původu.

Závěr terénního výzkumu 

Obloha se začíná pomalu zbarvovat do modra. Vyšetřování přechází do uvolněnější fáze v níž všichni mají již přimhouřené oči a řidiči si jdou lehnout.

Mé místo ve věži střídá Milan, který s fotoaparátem a diktafonem stoupá do vyšších pater zkusit své štěstí.

Co na Housce fungovalo – tedy zúžení skupinek na jednoho až dva – tady nevyvolalo žádnou reakci.

V přibývajícím světle již nejméně po sedmé stoupám na vrchol věže. Tentokrát nikoli s cílem vyšetřovat, ale naopak pokochat se krásou, kterou mi daný čas nabízí. Je přesně 4:51 hodin, 10. června 2014 a na horizontu spatřuji první paprsky rodícího se dne. Z místa tak nádherného až pohádkového jako Landštejn, je to pohled stejně úchvatný jako překrásný. V mysli se mi vybavuje myšlenka na ty hromady generací, co zde žili a mohli toto vidět. Díval se na východ slunce takto i Vilém? Jeho dcera Markéta? Další majitelé hradu? Cítím v tu chvíli dotek historie, který je ze subjektivního pohledu stejně mocný jako kterýkoli paranormální jev, jenž jsem v minulosti zažil.

Pomalu balíme své věci a později v doprovodu paní kastelánky se loučíme, nastupujeme do aut a odjíždíme pryč.

Výsledky vyšetřování 

Během následujících týdnů probíhá analýza všech záznamů. Těch je opravdu převeliké množství. Výsledky z nich nám neodhalují nic, co bychom s určitostí mohli považovat za paranormální jev.

Vyšetřování na hradě Landštejn uzavíráme s verdiktem, že se nám nepodařilo paranormální aktivitu během našeho výzkumu prokázat. Neříkáme, že se zde paranormální aktivita nevyskytuje, ale v době našeho nočního pobytu ji žádný z přístrojů nezachytil.

I tak vybízíme dobrodruhy, aby se na překrásný hrad Landštejn šli podívat. Když ne kvůli záhadám, tak minimálně kvůli nádherné památce, přírodě a skvělým lidem, jenž se o toto vše starají.

Hrad Landštejn není hororovým místem, neboť má svou krásou blíže k pohádce. Přesto jde o sídlo obestřené příběhy jako vystřižené ze Shakespearových tragédií. Přišli jsme sem s cílem možné paranormální úkazy odhalit. Během jedné noci se nám podařilo vyšetřování uzavřít s verdiktem, že zde panoval klid. Ovšem těch nocí je zde samozřejmě více… pokud jste se vy v minulosti zde setkali s něčím prazvláštním, určitě dejte vědět do komentáře či na náš e-mail paranormaltym@gmail.com.

Verdikt výzkumu: Klidné, pohádkové místo

autor článku: Ondřej Bezouška
použité fotografie: archív V.T.P.J.

ZPĚT NA HLAVNÍ MENU